Skip to content

Sčítaly se prostitutky i pivo. Statistika v Česku funguje už 101 let

„Nechceš se dneska večer pobavit, fešáku?“ prohodí lascivně spoře oděná žena na kolemjdoucího pána v buřince. Ten její nabídku mlčky přejde. I kdyby snad měl o chvilkové potěšení zájem, jakožto obyvatel Žižkova má zrovna hluboko do kapsy.

Při pohledu na začouzené činžovní domy to tak nevypadá, ale čtvrť má kromě špatné pověsti i vůbec nejvyšší ceny potravin v Praze. Nájem je tu ale prakticky zadarmo.

„Statistika je jako bikini. Co odhaluje je zajímavé, co skrývá je podstatné,“ originálně shrne podstatu vědní disciplíny americký akademik Aaron Levenstein. A pozadu v odhalování zajímavého a skrývání podstatného nezůstali ani Češi, respektive Čechoslováci.

Již přes sto let uběhlo od prvního statistického sčítání v tuzemsku, jehož se na základě zákona Národního shromáždění z 28. ledna 1919 ujal Státní úřad statistický (SÚS), předchůdce dnešního Českého statistického úřadu (ČSÚ).

Jak se žilo za první republiky? Za co rodiny utrácely nejvíce peněz? A kolik se platil nájem? Tyto i další otázky zodpovíme prostřednictvím údajů z dobových statistik. Zvláštní pozornost pak úřad věnoval jedné modelové „rodině pražského úředníka“…

Žižkov byl původně postaven jako dělnická čtvrť.

Vzdělání je prvotní

Pan a paní, říkejme jim Vypočítalovi, žijí v bytě na pražském Žižkově, který ve 20. letech 20. století není zrovna exkluzivní adresou. Nijak si ale nezoufají. Paní Vypočítalová je ženou v domácnosti a její manžel dochází do úřednického zaměstnání, odkud každý měsíc přinese dobrých 1700 korun.

Z toho celou polovinu utratí za potraviny. Oproti centru Prahy si na Žižkově lidé připlatí prakticky za vše od masa, přes mléko až po pivo. I proto poslední jmenovanou položku si pan Vypočítal dopřává jen o nedělním obědu.

Rodina zbytečně neutrácí. Do čeho však rodiče investují, je vzdělání svých dvou dětí, za nějž měsíčně platí 43 korun plus dalších 16 korun za noviny, knihy, psací potřeby a poštovné. Sem tam si rodina dopřeje skromný výlet a pravidelně poškádlí štěstěnu nákupem losu.

„Moc úspěšní nebyli, protože mezi jejich rodinnými příjmy žádnou výhru v loterii nenalézáme,“ píše ČSÚ k výsledkům.

Tolerované řemeslo? Od roku 1922 začala vláda veřejné domy zavírat.

Sňatky nevěstek z rozumu

Pan Vypočítal je naštěstí šťastně ženatý, a tak nemá potřebu vyhledávat společnost v náručí lehkých děv. A nutno říct, že jich není zrovna málo. Jenom v Praze pracuje celkem v 18 veřejných domech 123 slečen.

Počet zařízení v hlavním městě sice dorovnává Brno, ovšem jejich osazenstvo je přibližně poloviční. Mnoho dalších žen, většinou staršího věku, se živí prostitucí na vlastní pěst. Celkem v Československu pracuje 1224 prostitutek, z nichž je drtivá většina nepříliš překvapivě svobodná.

Ty provdané většinou „úřady vysvětlovaly tím, že se jednalo o sňatky v době války uzavřené s vojáky za účelem vyplácení sociální podpory“. Pro ukojení čtenářovy divoké mysli je také dobré zmínit, že takto citlivá data úřad nezískával v terénu nýbrž si je obstaral rozesláním dotazníků obecním a policejním úřadům.

Statistikům práci usnadňovaly děrovačky.

Investice do techniky

Ať jde o spotřebu másla, statistiky zahraničního obchodu nebo sčítání lidu, něco je velmi brzy po vzniku SÚS jisté, takové objemy údajů nelze zpracovávat bez pomoci strojů. V dubnu roku 1920 si úřad pronajme od firmy Powers Accounting Machine 12 děrovaček a čtyři třídicí stroje s počitadly.

„Nemohl je koupit, protože americká firma v té době své přístroje pouze draze pronajímala za dolary. Ročně tak úřad utratil 9 450 dolarů, což při tehdejším kurzu 80 korun za dolar představovalo úctyhodných 756 tisíc korun,“ vypočítává úřad. Stroje v hodnotě 3,4 milionu korun si SÚS odkoupí až dva roky od počátku fungování, když americká firma změní svou obchodní politiku.

Český statistický úřad dnes sídlí v pražských Strašnicích.

Přes 300 tisíc obětí

Statistický úřad neukončí svou činnost ani po vpádu německých vojsk v březnu 1939. Tehdejší šéf úřadu a velký vlastenec Jan Auerhan (1880–1942) je sice donucen odejít do výslužby, ale zůstane hlasitým kritikem okupantů.

V květnu 1942 si tak pro 62letého Auerhana dojde gestapo a soud jej odsoudí za schvalování atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha (1904–1942) k smrti. Když úřad po válce vyčíslí oběti nacistické okupace, dojde k hrozným číslům.

„74 000 nežidovských a 138 000 židovských přímých obětí nacismu, 100 000 osob zemřelo vlivem vyšší úmrtnosti podmíněné válkou a okupací. Mezi zemřelými bylo i 15 zaměstnanců SÚS,“ dočteme se v úředním dokumentu.

Po komunistickém puči v únoru 1948 projde úřad radikální proměnou, kdy se statistika stane nástrojem budování socialismu. Výsledky šetření se zpravidla omezí jen na zprávy o plnění hospodářských plánů.

Foto: Bejvavalo.cz
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články