Perský šáh Husajn posílá v roce 1714 ruskému carovi Petrovi I. Velikému bohatou zásilku exotických zvířat jako dárky. Rodí se tak zoo, ve které ruští ošetřovatelé věří, že alkohol pomůže zkrotit vzpurná zvířata.

Ruský car Petr I. Veliký (1672 – 1725) potřebuje tvory někde umístit, a proto zakládá v Petrohradě zvířecí dvůr, ve kterém najde útulek i slon. „Nalijte mu,“ přikáže car Petr ošetřovatelům, když se obrovské zvíře vzpouzí a mává chobotem na všechny strany.

Ošetřovatel vezme vědro plné vodky a přistrčí ho slonovi.

Slon se stává beránkem

Zvíře nejdříve nádobu nedůvěřivě osahává chobotem a pak se napije. Za chvíli už se krotké jako beránek nechává odvést do svého stání. Car pobaveně pozoruje, jak chobotnaté monstrum únavou klesá k zemi.

Jak zkrotit zvěř

Podle dobových dokumentů má zvíře ročně nárok na 315 věder vodky té nejlepší kvality a 315 lahví dobrého rýnského vína. Na ruském carském dvoře uvěří, že alkohol zkrotí chování zvířat a působí dobře i na jejich zdraví.

Dorazí dárek

Darovaný slon ale svéráznou péči carských ošetřovatelů dlouho nevydrží a umírá už roku 1717 po pouhých třech letech pobytu. Carská rodina si ovšem z jeho smrti nic nedělá, protože perští šáhové ji vytrvale zásobují dalšími zvířaty.

Roku 1736 dorazí jako dar pro carevnu Annu Ivanovnu (1693–1740) nový slon a o pět let později jich šáhovi poslové doručí dokonce čtrnáct.

O podnapilé stádo se stará 40 ošetřovatelů

V Petrohradě vzniká u řeky Fontánky dům z dubového dřeva s doškovými střechami, nový sloninec. Obrovské savce zde dostane na starosti 40 mahutů z Indie. Kromě žrádla jim mohou během jednoho roku naservírovat i 40 věder vína a 60 věder vodky.

Sloninec tu stojí až do roku 1778, kdy carevna Kateřina II. Veliká (1729 –1796) usoudí, že chovat divoká zvířata v hlavním městě není vhodné a raději je přesune do zvěřince v Carském Sele.