Okolí věří, že předchozích osm let v kriminále jej napravilo. Jenže vrah se v beránka rozhodně nepromění. Vraždit bude dát a s větší razancí.

Všude, kam se hne, nechává po sobě Roman Postl (1969–2008) učiněnou spoušť a zmařené životy. Zřeknou se jej i nejbližší, vždyť dostal už tolik šancí, které jen arogantně pošlape a každý další jeho skutek v brutalitě předčí ten předchozí.

Temný svět narkomana a několikanásobného vraha ukončí až několik ran z policejní pistole.

Stavy beztíže

Těžko říct, zda si někdy rodiče Romana Postla připustili, že jejich syn bude známý po celé republice jako jeden z nejhorších vrahů. Jako by jejich rodinu už tak nezasáhla velká tragédie, když před několika lety zemřela jejich dcera, Romanova sestra, na rakovinu.

„Začínám mít také hrozné bolesti,“ svěřuje se Roman rodině. Bolesti jsou natolik nesnesitelné, že je mladý muž tlumí značnými dávkami morfia. Shání ho, kde se dá, a doma si pak užívá stavů beztíže. Velké dávky léků zatemňují jeho mysl.

Že je něco v nepořádku, si všímají i Romanovi přátelé: „Často míval halucinace, jednou, když řídil auto, dokonce strhl volant s tím, že před sebou vidí letadlo.“

S rukama nad hlavou

Postlův stav se zhoršuje. Temná stránka se má brzy ukázat v plné síle. Na diskotéce Černý orel se 29letý Postl dostane do potyčky s místním 17letým vyhazovačem. Mladší z mužů evidentně ovládá bojové umění a poměrně dobře kontroluje situaci, jenže Postl má těžší kalibr – zbraň!

Ozve se výstřel a vyhazovač skončí na zemi. Do bezvládného těla pak Postl pošle ještě dalších šest výstřelů! Pak vítězoslavně zvedne ruce nad hlavu a odchází. Vrahův skutek nezůstane nepotrestán, soud jej pošle na 13 let za mříže, ale společnost před zhrzeným mladým mužem stejně neochrání!

„Zabiju tolik lidí, kolik let jsem tu musel hnít,“ slibuje policistům ještě vězení těsně před tím, než je už po osmi letech propuštěn. Jeho první kroky míří domů. I když rodiče nechtěli, přijmou jej zpět, je to přece jejich dítě a dušuje se, že se napravil.

Opak je ale pravda. Slib, který dal policistům, je pro něj mnohem silnější.

Pervitin a 3 oběti

V létě 2008 to rozjede na pervitinové dráze ve velkém. V srpnu si opatří zbraň a hodlá dostát svému slibu. Kumpána, který je také pro každou špatnost, najde v Davidu Černém. „Přepadneme nějakého řidiče, ne?“ naplánují si a čin brzy také vykonají – kulkou přímo do hlavy pošlou na onen svět Karla Diviše, řidiče stříbrného audi, který chtěl dvěma mladým mužům jen pomoci.

Tělo položí na zadní sedadlo jeho vozu, přikryjí dekou a sami do něj nasednou. „Jejich sebevědomí bylo tak vysoké, že s mrtvolou v kufru v rychlosti 90 kilometrů za hodinu předjížděli i policejní vůz,“ komentuje později jeden z vyšetřovatelů.

S první obětí ztrácí Postl všechny zábrany. Neváhá bez mrknutí oka zastřelit čerpadláře v Ústí nad Labem. „Nechtěl mi dát peníze, tak jsem ho střelil do hlavy,“ chlubí se posměšně svému kumpánovi už jednou trestaný vrah.

Předposlední obětí se stane vietnamský barman, jehož život ukončí Roman Postl přímo v herně.

Osudová přestřelka

Tentokrát ale vražda nezůstane beze svědků a Postla někdo pozná u budovy pošty. Okamžitě na místo vyrazí policejní hlídka – zkušený Roman Jedlička a nováček Michal Králík. Postlovi tečou nervy, dochází k přestřelce.

K zemi jde jak on, tak i Roman Jedlička. Jedna rána zasáhne Jedličku do ruky, druhá bohužel přímo do srdce. O několik hodin později v nemocnici zasáhne spravedlnost a i Roman Postl zraněním podlehne.