„Kdykoli si uvědomím, že jsem šťastný, popadne mě šílený strach,“ svěřuje se dnes již sedmaosmdesátiletý režisér Roman Polanski. Vzhledem k jeho životnímu příběhu se těmto pocitům těžko můžeme divit. Úspěch ve filmové branži je v jeho případě sakra draze vykoupen řadou osobních tragédií.

Význam slova utrpení poznává Roman Polanski (*1933) již jako dítě v krakovském ghettu. Když jako mimořádný režisér dobývá svět, zavraždí mu těhotnou manželku. Za zneužití nezletilé dívky putuje za mříže a poté se ocitá v roli štvance.

Oscara za film Pianista v roce 2003 za něj dokonce musí převzít Harrison Ford (*1942).

Dětství na hraně smrti

Polanski přichází na svět v roce 1933 v Paříži do polsko-židovské rodiny. Tehdy se však ještě jmenuje Raymond Thierry Liebling. Jeho otec se v té době touží prosadit jako malíř, což se mu ale nedaří, a tak se rodina stěhuje do Krakova.

Dva roky nato město obsazují nacisté, a tak jako tisíce dalších míří do ghetta. Tam je nucen zažívat všechny hrůzy, které tato šílená doba přináší. „Na vlastní oči jsem viděl, jak při jednom zátahu střelil na ulici německý důstojník pistolí do hlavy starou ženu a krev se rozlévala po dlažbě,“ vybavuje si jeden z mnoha děsuplných okamžiků.

Aby mohl opatřit jídlo pro hladovějící rodinu, prolézá s partou stejně starých chlapců kanalizací za hranice ghetta. Zde si také opatřuje poštovní známky, které sbírá.

Z nejhoršího venku

Celá rodina je nakonec transportována do koncentračního tábora v Osvětimi, jemu se však zázračně podaří utéct a poté se ukrývá u rodiny Wilkových, které těsně po okupaci otec pro jistotu zaplatí, aby se v případě potřeby postarala o jeho blízké.

Když válka skončí, je mu patnáct let a neumí číst ani psát. Matka se z Osvětimi bohužel nevrátí, otec však ano a hned si také najde novou ženu, která naléhá na to, aby se přejmenovali. Z mladého chlapce je tedy nyní Roman Polanski.

Záhy se ukazuje, že škola Romanovi nedělá vůbec žádné problémy a navíc v něm dřímá velký sportovní talent. Tehdy sní o kariéře cyklisty. Nakonec ho ale zláká svět filmu, a to i přesto, že v otcových očích má být elektrikářem.

„Už jako dítě v ghettu jsem znal místo, odkud se daly sledovat německé filmové týdeníky promítané na ulici za zdmi. Jasně, že byly plné propagandy a protižidovských žvástů. Ty obrázky se ale hýbaly,“ vzpomíná. Polanski nejdříve zkouší hrát divadlo, v roce 1953 si střihne roli ve filmu a o rok později odchází studovat filmovou režii do Lodže.

Kariéra na vzestupu

Že si vybral správnou životní cestu dokazuje již jeho první film Nůž na vodě z roku 1962, který je nominován na Oscara. Polanskému se rázem otevírají dveře k velké mezinárodní kariéře. V té době již má za sebou také první rozvod s herečkou Barbarou Kwiatkovskou, kterou si vzal v roce 1959.

V druhé polovině šedesátých let přichází jeho velké filmové trháky – Rosemary má děťátko a také Ples Upírů. Při jeho natáčení si padne do oka s herečkou Sharon Tateovou (1943–1969), která se v roce 1968 stává jeho druhou ženou a krátce nato otěhotní.

Zamilovaný pár odjíždí do Hollywoodu, kde si pronajímá vilu. Idylka však trvá jen do léta následujícího roku. Píše se 9. srpen 1969. Polanski se zrovna nachází v Londýně a již se nemůže dočkat narození svého syna.

Vražedná jatka

V jeho pronajaté hollywoodské vile se mezitím odehrává brutální masakr. Oné osudné noci dělají jeho ženě společnost také rodinní přátelé. Pohodový večer však končí ve chvíli, kdy dovnitř vtrhne fanatická sekta psychopata Charlese Mansona (1934–2017), který je posedlý myšlenkou o blížící se rasové válce mezi bílými a černými.

Nejprve je na zahradě zastřelen správce, obyvatelé vily jsou pak ubodáni desítkami ran. Sharon přichází na řadu až jako poslední, uříznou jí ňadro a její krví napíšou na dveře slovo „prase“. Když se o šokující události následující den Polanski dovídá, psychicky se zhroutí.

Poté, co je alespoň trochu schopný fungovat, pomáhá policii s dopadením vrahů. Zanedlouho však zcela zlomený opouští Spojené státy.

Životní skandál

Po pár letech se však vrací, a to ve velkém stylu, protože s Jackem Nicholsonem (*1937) natáčí slavný film Čínská čtvrť. Zároveň má ale brzo na krku velký problém. V roce 1977 mu herec půjčuje svoji vilu a odjíždí lyžovat do Colorada.

Polanski nezahálí a fotí v ní třináctiletou Samanthu Gaileyovou (*1963), která se chce stát modelkou. Při jednom takovém focení dívce nabízí šampaňské a povzbuzující tabletky. Nakonec se s ní vyspí a hollywoodský skandál astronomických rozměrů je na světě.

Režisér je zatčen a čelí obvinění ze znásilnění a sexu s nezletilou. Přestože mu hrozí až 50 let v kriminále, nakonec díky přiznání a výrazné pomoci advokátů opouští vězení za pouhých 42 dní. Poté pro jistotu okamžitě odlétá do Francie, která své občany zpravidla nevydává.

Režisér štvancem

Od této chvíle je Polanski v pozici štvance na útěku. Francii žádají o jeho vydání kromě Spojených států také další země, ve kterých se zrovna pohybuje. Režisérovi právníci pak vždy důkladně zkoumají, kam se vlastně může vypravit.

Jelikož je pro něj Amerika tabu, nemůže ani v roce 2003 převzít Oscara za svůj film Pianista. Cenu za něj proto přebírá Harrison Ford. V roce 2009 si naivně myslí, že už všem problémům odzvonilo. Omyl!

Když si jede převzít do Švýcarska cenu za celoživotní dílo, je zatčen, jelikož úřady mají z americké strany žádost o jeho vydání a rozhodují se, zda tak skutečně učiní. Po dvouměsíční vazbě je propuštěn do domácího vězení v lyžařském středisku Gstaadu, kde vlastní luxusní sídlo.

O jeho nevydání nakonec švýcarský soud rozhoduje až další rok v červenci. Polanski je tedy nakonec volný, prozatím.