Vídeň, Bratislava, Budapešť. To všechno jsou města, založená před 2000 lety Římany. Původně to byly vojenské tábory na samotné hranici Římské říše, kterou tvořila řeka Dunaj. Na sever od řeky pak ležela barbarská území, kde žily divoké germánské kmeny.

Vykopávky z posledních let, prováděné na jižní Moravě, ale ukazují, že všechno mohlo být jinak.

Nechybělo mnoho a přinejmenším Morava se mohla stát částí Římské říše. Nedaleko Pálavy mělo vzniknout velké římské město, centrum plánované římské provincie. I když římská říše oficiálně končila za Dunajem, Římané ovládali v určitých obdobích celý jih dnešní Moravy, která byla podle archeologů pod přímým vlivem římské kultury.

100 000 římských vojáků

Moderní archeologické postupy včetně leteckého snímkování objevily dosud neznámé římské pochodové tábory, kterých bylo na jihu Moravy asi dvacet – nejsevernější z nich dokonce až u Jevíčka na Svitavsku, 40 kilometrů západně od Olomouce.

Nejvíce jich bylo v okolí kopce Hradisko nad někdejší obcí Mušov, mezi Brnem a Mikulovem. Jednalo se o největší soustředění římských vojenských sil mezi Rýnem a Dunajem. Z nálezů archeologové usuzují, že na našem území přezimovalo asi 20 000 římských vojáků.

V létě, během vojenských tažení, jich zde mohlo být až 100 000.

Centrum nové provincie

Obrovská římská pevnost na vrchu Hradisko u Mušova se podobala spíše opevněnému městu. Její součástí byly vytápěné lázně a velitelský dům s podlahovým topením, dílny a mohutné hradby. Dříve si s nálezy na Hradisku odborníci nedokázali zcela poradit.

Soudilo se, že zde byla jen malá obchodní římská stanice nebo že šlo o sídlo germánského krále nebo knížete. Dnes je jisté, že zde byla velká římská vojenská základna s vlastním hospodářským zázemím.

Takové základny budovali Římané na území, která chtěli obsadit.

Válka v divokém kraji barbarů

Úmysl připojit Moravu k Římské říši vznikl v době tzv. markomanských válek na konci 2. století. Tehdy se císař Marcus Aurelius (121–180) rozhodl, že posune ve střední Evropě hranice Říma na sever od řeky Dunaje, aby zabezpečil klid v říši.

Pokud jste viděli slavný film Gladiátor s Russellem Crowem, nejspíš si vzpomenete na úvodní bitvu Římanů s Germány. Ta se odehrává u Vindobony (tedy dnešní Vídně) a byla jednou z mnoha bitev markomanských válek.

Kdo plenil římská města?

V té době žil na Moravě a západním Slovensku germánský kmen Kvádů. Před počátkem letopočtu se na území Čech usídlil kmen Markomanů. Přišli z oblasti mezi Labem a Rýnem, aby v řídce obydlených Čechách našli klidné útočiště před Římany.

Hranice mezi germánskými kmeny a Římany zůstala na 150 let klidná. Situace se změnila kolem roku 170. Tehdy vzplálo velké protiřímské povstání, do kterého se zapojili i Markomani a Kvádové. Barbaři ze severu překročili Dunaj a začali plenit města, usedlosti i vojenské posádky.

Proto poslal Řím počátkem roku 172 na sever k Dunaji své legie, nejmocnější armádu tehdejšího světa, vedenou samotným císařem.

Co způsobilo povstání v Sýrii

Tak začaly markomanské války. První nápor vedli Římané proti Markomanům, další těžké boje s Kvády a Sarmaty se protáhly až do léta 175. V dubnu téhož roku navíc vypuklo povstání v Sýrii, což donutilo císaře k rychlému přesunu vojsk, přerušení operací ve středním Podunají a k uzavření mírových dohod s barbarskými kmeny.

Druhá etapa markomanských válek pak propukla v roce 177, většina bojů se znovu odehrála na germánském území severně od Dunaje. Kvůli závažnosti situace byla na bojišti od počátku roku 178 znovu nezbytná osobní přítomnost císaře Marca Aurelia a jeho syna Commoda (161–192).

V tomto roce římská armáda zahájila mohutnou plošnou ofenzivu na území Markomanů a Kvádů, tedy na jižní Moravě a západním Slovensku. Podle slov antického dějepisce Cassia Diona se zde v zimě 179/180 nacházelo okupační vojsko o síle 40 000 mužů.

Trvalo roky, než se urputně se bránící Markomani a Kvádové rozhodli požádat o mír. Boje nakonec skončily až v roce 180. V té době se na území dnešní České republiky římská vojska vyskytovala především na jižní Moravě.

Tehdy to začalo vypadat, že se u nás Římané usadí natrvalo. V oblasti Hradiska u Mušova dokonce začalo vznikat zmiňované velké správní středisko, naprosto výjimečné a určitě největší na sever od středního Dunaje.

Jak vypadalo Hradisko v době římské?

Výzkumy prokázaly, že na Hradisku u Mušova kromě vojáků 10. legie, která měla sídlo ve Vídni, žili i úředníci a jejich rodiny. Byly zde zděné domy s teplovzdušným vytápěním a další budovy. Jednou z nich byla i velká dřevěná stavba, která pravděpodobně sloužila jako nemocnice.

Vrcholek Hradiska byl obehnán tři metry hlubokým a pět metrů širokým příkopem a čtyři metry vysokým náspem, zpevněným dřevěnou palisádou a cihlami. Součástí opevnění byly i čtvercové věže.

Překvapivý nález!

O tom, že na Hradisku pobývali špičkoví vojenští velitelé tehdejšího Říma, svědčí i některé nálezy – například část stříbrného pancíře s vytepaným jménem Brutius. Není vyloučeno, že jde o jméno vojevůdce a tchána samého císaře.

Marcus Aurelius chtěl zřídit novou římskou provincii – Markomanii. Z římského města Vindobona řídil vojenské operace na jižním Slovensku a jižní Moravě. Hradisko u Mušova bylo zřejmě centrální pevností a pravděpodobně se mělo stát hlavním správním centrem budoucí provincie.