V 60. letech minulého století to britská mládež, která si chce poslechnout nějaký ten rock, nemá vůbec jednoduché – jediná státní rozhlasová stanice BBC mu věnuje pouze pár desítek minut denně.

Skupina rebelantských diskžokejů se proto rozhodne rozjet vlastní vysílání, kde svou oblíbenou hudbu bude moci hrát 24 hodin denně…

Celý příběh se začíná psát ve čtvrti Soho, kde mladý hudební manažer irského původu Ronan O’Rahilly (1940–2020) provozuje klub Scene, v němž se Londýňané mohou těšit poslechu především jazzových, bluesových a popových kapel.

Některé z nich sám zastupuje a snaží se přijít na způsob, jak by jejich nahrávky dostal do éteru – mladou americkou generací hýbe rock a rodí se první generace hippies, zatímco britská rádia se zaměřují na mluvené slovo, konzervativní hudbu a starší posluchače.

Konkurence? Ani náhodou

Inspiraci k riskantnímu projektu najde v australském hudebním vydavateli Allanu Crawfordovi, který si pohrává s myšlenkou založení vlastní pirátské rozhlasové stanice Radio Atlanta.

Ronan Allana nejprve ujistí, že rozhodně nemá v plánu jeho projektu konkurovat a že pro vysílání zvolí jinou lokalitu, a směle se pouští do plánování. Teď už jen sehnat sponzora a spolehlivé parťáky.

Nemalé investice se dočká od Jocelyna Stevense (1932–2014), vydavatele magazínu Queen. Do projektu Ronan přibere studenta herectví Simona Dee (1935–2009), Christophera Moorea, který pracuje v reklamě, a několik dalších.

Nečekaná zrada

Dají úspory a sponzorské dary dohromady a v únoru 1964 koupí 700tunovou dánskou loď Fredericia, kterou vybaví skromným nahrávacím studiem s 10kilowattovým zesilovačem, pojmenují po prezidentově dceři Caroline Kennedyové (*1957) a zakotví těsně za hranicí britských teritoriálních vod, u Suffolku na jihovýchodě země.

Tedy mimo oblast, kterou Allan schválil. Ten se ve stejnou dobu stává novým majitelem lodi Mi Amigo, která však není v nejlepším stavu a vyžaduje rozsáhlou rekonstrukci.

Zakopou válčenou sekeru

Jeho neblahé tušení se potvrdí v sobotu 28. března 1964, kdy posádka lodi Caroline do éteru pouští první slova, následovaná singlem Not Fade Away rockové kapely The Rolling Stones.

O více než měsíc později spouští zkušební vysílání i Radio Atlanta, a to na stejné frekvenci jako Caroline – snaží se posluchačům dát najevo, že se o slovo hlásí nová hudební stanice.

Sdílená vize svobodné hudby však nakonec převáží nad rozpory a od 3. července téhož roku obě rádia vysílají pod spolčenou záštitou – Caroline na severu jako Radio Caroline North a Mi Amigo v blízkosti Londýna jako Radio Caroline South.

Na vládu jsou krátcí

To se ukáže jako geniální krok – společné vysílání pokryje téměř celé Britské ostrovy, řady posluchačů se rozrostou o několik milionů. Jenže žádná sláva netrvá věčně a pro tu nelegální to platí dvojnásob.

V červenci 1967 se britská vláda rozhodne situaci řešit a schvaluje zákon, který zakazuje činnost pirátských stanic vysílajících z pobřežních vod.

Radio Caroline se ocitá ve finanční krizi a je nuceno zakotvit své lodě u nizozemského pobřeží, kde zůstanou mimo provoz.

Legenda se loučí

O několik let později putuje loď Caroline do šrotu, sesterská Mi Amigo je ale na poslední chvíli vykoupena, opravena a počátkem 70. let začíná znovu vysílat.

Poslední relace se z paluby ozve krátce po půlnoci 20. března 1980. „S lítostí vám oznamujeme, že kvůli špatnému počasí a tomu, že jsme nabrali hodně vody, musíme skončit a opustit loď,“ ozve se těsně před tím, než se 60letá Mi Amigo potopí.