Příběh o krásné princezně, která se v království jednoho dne píchne do prstu, pokojně usne a z věčného spánku ji vysvobodí až polibek z pravé lásky, známe všichni. Jak to ale bylo původně?

To nám v první polovině 17. století ukáže neapolský barokní básník a sběratel pohádek Giambattista Basile (1566–1632), který světu vyprávění o spící krásce představuje roku 1634 pod názvem Slunce, Měsíc a Talia.

Poklady minulosti

Při psaní se nechá ovlivnit legendami a lidovými příběhy, pro inspiraci se nebojí sáhnout až do středověku.

Z té doby pochází islandská Völsunga saga (13. století), ve které kletba uloží ke spánku valkýru, jíž je pravděpodobně franská královna Brunhilda (asi 543–613).

Podobný námět nabízí i šestidílný rytířský román Perceforest (1528), jehož součástí je příběh princezny Zelladiny, která je otrávena a upadne do magického spánku.

Nebrání se? Tím lépe!

V díle, které má mladé dívky připravit na dospívání, Basile vypráví o Talii, dceři mocného panovníka. Při předení lnu si zapíchne pod nehet třísku a upadá do hlubokého bezvědomí.

Truchlící král dceru obleče do nejlepších šatů a uloží ji v jednom ze svých paláců, ukrytém v hustých lesích. K němu za nějaký čas zavítá král sousedního království a oknem se vyšplhá dovnitř. Jeho zrak padne na lože, na kterém dívka bezvládně leží.

Ať se ale snaží, co mu síly stačí, ne a ne ji probudit. S tím si však příliš velkou hlavu nedělá – ulehne do jejích peřin, pomiluje se s ní a opustí palác!

Ženatý záletník

S návratem do svého království hodí celou událost za hlavu a na dívku zapomene. Ta o několik měsíců později ve spánku porodí dvojčata, o která se starají kouzelné víly – neúnavně je přikládají k matčiným ňadrům, aby získala potřebnou výživu.

Jedno z nich se omylem přisaje k Taliině prstu, ze kterého vysaje prokletou třísku a dívka se probudí. Své děti pojmenuje Slunce a Měsíc, protože jsou pro ni stejnou záhadou jako tato dvě vesmírná tělesa.

To už se do paláce vrací král-zachránce a vše Talii vysvětlí. Tím ale příběh nekončí.

Myslete na děti!

Ti dva si sice vyznají lásku a rozhodnou se spolu žít šťastně až do smrti, král je však ženatý a jeho manželka se o jeho dvojím životě brzy dozví. Nechá poslat pro děti, poručí je uvařit a předložit králi k večeři.

Taliu pro změnu plánuje upálit v královských zahradách. Vše ale nakonec dobře dopadne – král Taliu zachrání, ukáže se, že jejich děti kuchař neupekl, a pomstychtivá manželka skončí na popravišti.

Takřka hororový příběh si o necelá dvě století později vezmou pod křídla bratři Jacob (1785–1863) a Wilhelm (1786–1859) Grimmové a přetvoří ho do dětské verze, která končí příjezdem prince ke spící Růžence.