Strážní bod, ze kterého se na kilometry daleko dá sledovat postup nepřátelského vojska, ale i obyčejná chuť pokochat se vyhlídkou na okolní kopce… Důvodů, proč stavět věže s širokým rozhledem do krajiny, je spousta. Včetně těch ryze praktických.

Poklidná krajina Čech, Moravy a Slezska v letech 1824-1843 ožívá nezvyklým ruchem. Pohybují se v ní skupinky zeměměřičů, kteří tu a tam stlučou z dřevěných tyčí jakousi jehlanovitou konstrukci.

Pobíhají kolem ní, měří jakési úhly, aby si cosi zapsali do svých notesů a za pár dní se spokojeně přesunuli zase o pár kilometrů dál.

Co dělají? Mají za úkol vyměřit pro rakouskou vládu tzv. stabilní katastr, tedy přesné údaje o rozsahu pozemků a velikosti budov nejenom u nás, ale v celé rakouské monarchii. Vlastníci půdy z toho nemají velkou radost.

Nesmí se tomu hemžení bránit, ale naopak musí geometrům umožnit vstup na své pozemky.

Mohou pracovat i v dešti a zimě

Někdo by zeměměřičům raději viděl paty, jiný se ale s jejich přítomností se skřípěním zubů smíří. A jsou dokonce i lidé, kteří k jejich práci přistoupí opravdu velkoryse a dopřejí jim nejvyšší dostupný komfort.

Proč zapíchnout do pole jenom tři tyče a nechat se bičovat větrem a deštěm, když je možné schovat se do tepla?

Hrabě Jindřich Vilém III. Haugwitz (1770–1842) nechá roku 1831 na Zeleném kopci u moravského Mohelna vybudovat mohutnou kamennou věž, která se stane unikátem. Je to první rozhledna u nás, která vznikne jako stanoviště zeměměřičů.

Ti tu mohou pracovat, i když je venku zrovna sněhová vánice. Haugwitzovým nápadem se zřejmě inspiruje také hrabě František Antonín Thun (1809–1870), který v roce 1864 vybuduje podobnou stavbu na vrcholu Děčínského sněžníku.

Na zpracování stabilního katastru na území habsburské monarchie totiž v 60. letech 19. století naváže také evropské měření katastru.

Pevnost testuje kůň

Tureckou věž přikazuje roku 1802 vystavět Alois Josef I. z Lichtenštejna (1759–1805) na základě projektu rakouského architekta Josefa Hardtmutha (1758–1816) v parku dnešního lednicko-valtického areálu.

Nejstarší rozhledna na našem území stojí na močálovité půdě. Ke zpevnění jejího podloží proto poslouží 500 dřevěných kůlů, na které stavitelé položí rošt z 96 kmenů spojených železnými sponami.

Na této konstrukci vyroste z kamenných kvádrů vážících mnohdy přes 100 kg téměř 60 metrů vysoký Minaret. Pevnost atypického tzv. tureckého lešení použitého při stavbě otestuje dokonce i jezdec na koni!

Kritizované dílo

Botanik hrabě Jan Rudolf Černín (1756–1845) jako první v Čechách vybuduje u svého zámku v Krásném Dvoře v západních Čechách rozsáhlý anglický park. Tvorba těchto parků vychází z dokonalého skloubení architektury a okolní přírody.

I proto zde nechává v roce 1820 postavit novogotický templ, druhou nejstarší rozhlednu u nás. Současníci ale dílo kritizují. Vyčítají mu vzdušnou konstrukci, na kterou je použito dřevo natřené v barvě kamene.

Takové dílo prý nebude mít dlouhého trvání a brzy spadne. Rozhledna ale stojí dodnes.

Nocleh s občerstvením

Turistika se stává oblíbenou zábavou.

Mezi její příznivce patří i českokrumlovský kníže Josef II. Jan Nepomuk Schwarzenberk (1769–1833), který na Kleti, 1083 metry vysokém vrcholu Blanského lesa, nechává v letech 1822–1825 vystavět první horskou rozhlednu u nás.

Běžní turisté ale zatím mají smůlu, kníže si tam vodí jenom soukromé návštěvy. Teprve ve 2. polovině 19. století sem může vstoupit i široká veřejnost.

Od roku 1872 tu v domku hajného u věže lidé dostanou i malé občerstvení třeba pivo nebo kávu a mohou tu i přespat.