Když v Číně v letech 618–907 n.l. vládne dynastie Tang, obchodníkům se už nechce tahat těžké vaky plné měděných mincí. Volí proto jiný způsob placení. Vytipují si důvěryhodného agenta, u kterého nechávají velké obnosy.
Agent jim dá na papíře potvrzení, kolik peněz obdržel. Doklad slouží jako směnka a dá se vyměnit za zboží. Prodávající si u agenta vyzvedne obnos v kovových mincích. Během vlády císaře Sien Cunga (778–820) navíc začíná být nedostatek mědi a soukromé peníze získávají stále větší popularitu.
Nápad nadchne císaře
Na počátku vlády dynastie Song (po roce 960) se nápadu chopí císařský dvůr. Sám určí obchody, ve kterých lidé budou platit bankovkami. Začíná vyrábět první peníze jiaozi. V Čcheng-tu, Chan-čou, Chuej-čou a An-kuej staví továrny, kde se z dřevěných forem šesti barvami tisknou papírové peníze.
Ochrana proti padělání
Nepodcení ani jejich ochranu proti padělání, používají se k tomu různé směsi vláken vkládané při výrobě papíru přímo do jeho hmoty. Roku 1265 vzniká standardizovaná papírová národní měna krytá stříbrem či zlatem.