Ve chvíli, kdy lidé dojdou poznání, že horký vzduch má tendenci stoupat, začnou přemýšlet, jak by toho mohli využít. Objeví se myšlenka obrovského a vzduchem naplněného balonu, který by mohl sloužit jako vzdušná loď.
Většině to připadá jako nesmysl, bratři Montgolfierové si to však nemyslí…
V létě roku 1783 je na dvoře krále Ludvíka XVI. (1754–1793) k vidění nezvyklý úkaz. Dva muži pobíhají kolem obrovského vaku z pestrobarevné látky, který ukrývá velký proutěný košík. Celé osazenstvo dvora včetně samotného panovníka napjatě očekává, co se bude dít.
Jeden z mužů zapaluje jakýsi hořák. Pak už se vak plní a začíná se pozvolna nafukovat. Je to velký balon a muži, bratři Montgolfierové, tvrdí, že se v koši, který je k němu připoutaný, dá létat.
Létáme balonem
Aby dokázali, že je něco takového skutečně možné, posadí do koše ovci, kachnu a kohouta. A skutečně, za chvíli se před zraky ohromeného panstva první posádka horkovzdušného balonu vznese vzhůru. A protože se ji podaří bezpečně dostat zpět na zem, nic nebrání tomu, aby si totéž 15.
září téhož roku poprvé v historii lidstva vyzkoušela také lidská posádka. Z létání balonem se tak stane nejen oblíbená kratochvíle, ale také předmět dalšího zkoumání. Technici si od nového vynálezu slibují, že jej budou moci využít pro vojenské účely jako vzduchem plující pozorovatelnu.
Do řiditelných vzducholodí, které se objeví zhruba o sto let později, mají tyto prototypy ale ještě hodně daleko.
