Zákon jasně říká, kdy a proti čemu mají děti podstoupit očkování. Dětský imunitní systém je nevyzrálý a právě očkování pomáhá malému organismu proti nemocem bojovat, byť nemálo šarlatánů tvrdí opak.

Každopádně, pohádky o tom, že očkování způsobuje třeba autismus, jsou vyvráceny mnoha vědeckými studiemi.

V současné době je u nás povinné nechat děti očkovat proti devíti onemocněním, přičemž šest z nich zahrnuje hexavakcína, která vstoupila do dětského očkovacího kalendáře v roce 2007. Ta obsahuje účinné látky proti záškrtu, tetanu, dávivému (černému) kašli, žloutence typu B, dětské obrně a onemocnění vyvolanému baktériemi Haemophilus influenzae typu b, jež mohou způsobit meningitidu či zápal plic.

Hexavakcína se aplikuje ve čtyřech dávkách, přičemž první může být podána od 9. týdne věku dítěte. Následující dvě pak s alespoň měsíčním odstupem a poslední minimálně půl roku od té třetí.

Dále se děti povinně očkují tzv. trojkombinovanou vakcínou, kterou se do jejich organismu dostávají protilátky proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím.

Zmíněná vakcína přichází na řadu nejdříve v 15. měsíci věku a kromě výše uvedeného může obsahovat také oslabený virus planých neštovic.

V dalších letech dochází k pravidelnému přeočkování na základě očkovacího kalendáře. Přeočkování proti tetanu se pak provádí i v dospělosti a to zhruba každých 10 až 15 let. Proti tetanu se očkuje také při úrazech a nehojících se ranách. V případě pokousání neznámým zvířetem se očkuje proti vzteklině.

Do roku 2010 bylo povinné také očkovávání dětí proti tuberkulóze.

V současnosti je vakcína podávána pouze u rizikových skupin dětí, tedy takových, které pocházejí z rodiny, kde TBC někdo prodělal, nebo pobýval v zemi s jejím nadměrným výskytem (více než 40 případů TBC na 100 000 obyvatel).