Co se počátků prostějovského lihovarnictví týče, legenda praví, že kdysi Lucifer vyslal jednoho z čertů na Hanou, aby tam lovil lidské duše. Pekelný posel obcházel hanácká města a vsi, ale nejprve se mu práce nějak nedařila…

Konečně úpis!

Až v jedné vsi u Prostějova se na něj konečně usmálo štěstí. Našel totiž bohatou selku, která se mu upsala vlastní krví. Prý si klidně může vzít její duši, pokud jí vydrží celý rok dobře a bez reptání sloužit.

Avšak ouha – orat čert údajně neuměl, i když se oháněl, jak nejlépe mohl, když měl štípat dříví, také se selce nedokázal zavděčit, neboť naštípaná polínka prý byla velmi hrubá, že se v peci oheň dusil, nebo zase byla naopak příliš drobná a oheň uhasínal.

Ani řezanku jí nedovedl udělat podle chuti, koně špatně hřebelcoval… Selka prostě čerta stále jen hubovala a sekýrovala. Honila jej z práce do práce, aby nevěděl, kudy kam.

Čert, který už skutečně nevěděl, kam dřív skočit, měl již všeho dost, ale všechno to nakonec snášel a doufal, že ten jeden rok přece jen nějak vydrží a selce se nakonec dostane na kobylku…

Už toho bylo dost!

Jednoho dne mu selka také nakázala prát prádlo. To teprve čert poznal, co hospodyně dokáže… Nějak to totiž skutečně všechno zkazil. Promíchal barevné prádlo s bílým, špatně ho namodřil i naškrobil. Selka křičela, až se všechno třáslo.

Nakonec ve vzteku popadla valchu a mlátila milého čerta ze všech sil. To už byla i pro čerta poslední kapka. Hodil úpis selce pod nohy a zmizel…

Vskutku ďábelský nápad!

Když se pak čert objevil v nedalekém Prostějově, sedl si do hospody k džbánku piva a usilovně přemýšlel, co dál. S takovou ostudou přece zpátky do pekla nemůže… Dumal a dumal, až mu z toho žíly na spáncích nabíhaly.

Nakonec jej napadlo naučit lidi pálit kořalku. Nápad se mu zdál dobrý, a tak se do toho hned pustil. Jako první naučil pálit Prostějovské režnou (žitnou).

A myšlenka to byla skutečně výborná, protože pálenkou omámení lidé v podstatě sami natahují ruce peklu vstříc…