Odlišné politické názory dvou žen, české kněžny Ludmily a její snachy Drahomíry, spory o výchovu dědice i prostý fakt, že vládnout by chtěly obě a každá po svém, však nejsou jedinými důvody, proč nenávist vůči Ludmile ze strany Drahomíry sílí…

Legendy, ať už Fuit in provincia Boemorum (Byl v zemi Čechů), datovaná do období 20. let 10. století–12. století, nebo Kristiánova, jejíž nejstarší rukopisy pocházejí ze 12. století, sice líčí Ludmilu (asi 860–921), v tom nejlepším světle jako laskavou, mírnou a spravedlivou a Drahomíru jako podlou vražednici, nejsou ovšem jediným zdrojem informací o obou ženách.

Podstatné je i bádání antropologů. Z něj vyplývá, že to Drahomíru ze Stodor (kolem r. 890–po r. 935),  patrně neměla se svojí tchyní vůbec jednoduché. Pravděpodobně s ní nebylo úplně snadné vyjít.

Ludmila nejspíše nebyla k diskuzím se snachou vždy dobře naložená. Příčinou byla choroba, s níž starší z žen bojovala…

Harmonie u dvora nevládla

Z analýz dochovaných Ludmiliných ostatků totiž vyplývá, že trpěla těžkou endokraniózou.

„Je pravda, že Emanuel Vlček při antropologickém rozboru jejích pozůstatků zjistil na lebce onen typ onemocnění (u Ludmily se projevil deformací čelní kosti – pozn. red.), zřejmě ne zcela běžný.

Ale je to onemocnění, které má jako průvodní jevy migrény a také nespavost,“ potvrzuje diagnózu současný historik Petr Charvát.

Možná trpěla migrénou a nespavostí

Každý, kdo někdy zažil oba stavy, ať už ho skolila migréna, nebo se potýkal s dlouhodobou nespavostí, dobře ví, jak zásadně tyto příznaky ovlivní psychiku a životní pohodu člověka. I z mírného beránka se snadno stane osoba popudlivá a věčně špatně naložená.

„Soudí se, že Ludmila nebyla právě osobností, která by kolem sebe vyvolávala harmonické, klidné, jemné prostředí, což mohlo mít vliv i na konec jejího života,“ dodává v souladu s touto teorií Charvát.

Ludmila se sice stahuje na hradiště Tetín, aby nebyla snaše tolik na očích, ale není to již nic platné.