Hádky mezi architekty se občas vyskytnou. Někdy mají i docela dramatický průběh. Naštěstí Kryštof Dientzenhofer většinou se všemi vychází klidně. Až na jeden případ, Nicolause Schumanna.
Jako tovaryši vandrují po Čechách v roce 1678 čtyři bratři Georg (1643–1689), Wolfgang (1648–1706), Kryštof (1655–1722ú a Leonhard (1660–1707) Dientzenhoferové. Jediný Kryštof se ale nakonec rozhodne u nás zůstat, ostatní tři se vracejí zpátky do rodného Německa.
Kryštof se roku 1685 ožení a sňatkem s Annou, vdovou po zednickém mistrovi Janovi Jiřím Achbauerovi (†1683), získává dům poblíž Nosticova paláce na pražské Malé Straně. Anna má dvě děti z prvního manželství a Kryštofovi porodí ještě dalších pět potomků.
Velká rodina připoutá mladého stavitele nadobro k Čechám a usnadní mu vstup mezi malostranské zedníky.
Odvádí kvalitní práci
Už dva roky po svatbě získává Dientzenhofer domovské právo na pražské Malé Straně a zároveň je přijat do zednického cechu jako mistr. Snaží se rychle zapadnout mezi ostatní, proto pracuje nejenom podle svých projektů, ale i podle plánů jiných architektů.
Práci si ale také sám vyhledává. Na jaře 1689 píše opatovi kláštera v západočeské Teplé Raimundovi Wilfertovi II., který plánuje přestavbu klášterních budov. Kryštof zakázku získá a odvede dobrou práci.
Myslí i na metropoli
Když následně s úspěchem vybuduje několik dalších církevních staveb po celých Čechách, může začít pomýšlet i na práci v české metropoli. Rok 1700 už ho zastihne v Praze, kde pro rod Šternberků dokončuje obytný palác a zámek v Troji.
Ke skutečně mistrovskému dílu, kostelu sv. Mikuláše na Malé Straně, se dostává v roce 1702. Kryštofovo jméno se ale v souvislosti s touto stavbou objevuje jenom jednou a původní plány se nedochovaly.
Proto někteří odborníci jeho podíl na ní zpochybňují. Podceňují ho a považují ho za pouhého zedníka.
Nemá rád spory
Mezi staviteli tehdy panuje velká konkurence, což pocítí i Kryštof. Jeho největším rivalem se stává Jan Blažej Santini Aichel. Historička Milada Vilímková (1921–1991) jejich vzájemné vztahy označuje za lhostejné.
Se ostatními kolegy ale Kryštof jinak vychází dobře. Snad s jedinou výjimkou, když ho malostranský zednický mistr Nikolaus Schumann v roce 1701 nazve v hádce břídilem. Přesnou příčinu sporu ani jeho průběh a konec bohužel neznáme.
Dobře si vydělá
Obvykle ale podobné konflikty mezi staviteli končily žalobou pro urážku u magistrátu města a pokutou. Dientzenhofer naštěstí nikdy nic platit nemusí a naopak si stavbami vydělá více než 20 000 zlatých (za tuto sumu se tehdy dal postavit kostel).
V závěti z roku 1722 dokonce pamatuje s penězi na širokou rodinu.