Léta 2. světové války nejsou jednoduchá. Lidé šetří, trpí nedostatkem potravin, což se projevuje i během vánočních svátků. Jsou skromné, lidé se vrací k vlasteneckým tradicím.

Nacisté se během 2. světové války (1939‒1945) snaží oslavy narození Ježíše Krista v jejich tradiční podobě potlačit a vymýtit. Místo toho se vrací ke starým germánsko-pohanským tradicím, takže 21. prosinec považují za den slunovratu.

Štědrý den, tedy 24. prosinec slaví jako svátek padlých a vánoční svíčky symbolizují světlo zapalované za zemřelé. Stejnou podobu Vánoc se snaží vnutit i obyvatelům okupovaných zemí.

Bez lístků jedině ryby

Češi ale ve válečné době podobné věci vnucené nacisty odmítají, a naopak se hrdě hlásí k vánočním tradicím. Dávají si dárky s vlasteneckou tematikou.

Křesťanské poselství Vánoc ve svých rozhlasových projevech z Londýna zdůrazňuje i Edvard Beneš (1884–1948) a Jan Masaryk (1886–1948).

Protektorátní Vánoce nejsou příliš bohaté, protože od 1. října 1939 začíná platit lístkový systém na potraviny. Bez lístků se dá sehnat jedině rybí maso, k němu si ale někdy lidé musejí povinně koupit i dovážené želvy.

Z těch se potom často stávají domácí mazlíčci. Je znát, že si lidé utahují opasky. Frčí třeba recepty na levné vánočky ze strouhaných brambor, margarínu, cukru, kvasnic a mléka.

Zatím převládá optimismus

První Vánoce v době Protektorátu v roce 1939 ale probíhají ještě relativně klidně. Lidé totiž většinou věří, že Hitler bude brzy poražen. Také se ještě nekonalo žádné masovější zatýkání nebo vraždění. Převládá zatím celkem optimistický duch.

Bez jedné prvorepublikové tradice ale našinci tehdy už musejí obejít. O co jde? O Stromy republiky – ozdobené smrčky, které pravidelně stávaly na náměstích našich měst a pod kterými se sbíralo na dárky pro chudé děti. Ty Úřad říšského protektora zakazuje.

Akce totiž připomíná bývalou republiku. Pokračují třeba ale vánoční trhy.