Vítězstvím v bitvě u Hastingsu, ke které došlo 14. října 1066, Vilém Dobyvatel asi 1028‒1087 v čele normanského vojska ovládne Anglii a pochoduje do Londýna. V metropoli překoná odpor místních a zaslouží si tak královskou korunu.

Přesto si je Vilém Dobyvatel (asi 1028‒1087) vědom toho, že všichni nejsou z jeho výhry nadšení ‒ platí to samozřejmě o poražených Angličanech.

„V den své korunovace William prozíravě vyslal rytíře mimo opatství, aby jednali s každým, kdo neprojevoval neomezenou radost z této velké události,“ píše britský historik David C. Douglas (1898‒1982).

V zaplněné katedrále ve Westminsterském opatství probíhá obřad 25. prosince 1066 podle starých anglických pravidel.

Dvojjazyčná bohoslužba

Mši celebruje Aldred (†1069), arcibiskup z Yorku, který lidem anglicky představí jejich nového krále. Použije obřad Dunstan vytvořený v roce 973 u příležitosti korunovace krále Edgara v Bathu. Sám hovoří anglicky.

Biskup Geoffrey z Coutances (†1093) pronese ve francouzštině obřad používaný francouzskými králi a pomaže Viléma svěceným olejem.

Dvojjazyčností a prvky ze saského i normanského obřadu se duchovní snaží uspokojit obě národnostní skupiny účastníků. Jenže vstřícnost nepomůže. Nakonec se situace stejně vymkne kontrole.

Divný hluk v kostele

Když francouzsky mluvící Normané a anglicky mluvící Sasové vykřiknou v kostele hlasitě vivat na souhlas s inaugurací nového krále, normanské stráže rozmístěné kolem katedrály si halas uvnitř svatostánku vyloží po svém.

„Slyšíte ten hluk? Jde o pokus o atentát,“ volají jeden na druhého a šíří kolem paniku. Vrhnou se do okolních domů kolem opatství a začnou je podpalovat. Kouř z ohňů pronikne až do opatství.

„Jak se oheň rychle šířil po domech, lidé, kteří se radovali v kostele, byli uvrženi do zmatku a dav mužů a žen různého postavení se přinucen touto katastrofou vyřítil z kostela,“ uvádí anglický historik Orderic Vitalis (1075‒1141/1143).

Účastníci slavnostního shromáždění prchají k hořícím domům. Někteří se snaží bojovat s plameny, jiní ale využívají příležitosti k rabování.

Chvějící se hrdina

Biskupové s ostatními duchovními a mnichy vyděšeně stojí u oltáře, nový král se chvěje strachy o svůj život. Nakonec ale bohoslužbu navzdory chaosu dokončí.

„Angličané se domnívali, že za něčím tak neočekávaným stojí spiknutí, byli proto nesmírně rozzlobení a poté drželi Normany v podezření a považovali je za zrádce,“ dodává Vitalis. Po fiasku pak Vilém není schopen přijmout formální hold svému novému postavení.

Debakl během korunovace je podle dobových kronikářů jediným okamžikem, kdy bylo možné zahlédnout Williama „bledého a chvějícího se“. Obvykle tenhle rusovlasý a silný muž překypuje sebevědomím.

Z neúspěchu se ale rychle oklepe a na Velikonoce roku 1067 už triumfálně táhne Normandií.