„Lidé jsou tak naivní, že rádi uvěří tomu, co slyšet chtějí,“ prohlašuje italský diplomat Niccolò Machiavelli. A při svých misích tyto znalosti čile využívá ve prospěch florentské republiky. Protistranu tak při jednání snadno obalamutí.
Když se Francesco I. Sforza (1401–1466) stane milánským vévodou, pošle roku 1450 k florentskému vládci Cosimovi Medicejskému (1389–1464) svého důvěrníka Nicodema da Pontremoliho, který se u něj akredituje jako tzv.
orátor (zástupce panovníka či cizí vlády). Stává se zřejmě prvním vyslancem, který dostává časově omezený mandát působit pro blaho své země v cizím státě. Později se rodí i funkce velvyslance, ta je ale až do 20.
století běžná jenom mezi velmocemi. Pontremoli se zdrží v Benátkách dlouhých 17 let.
Hájí zájmy republiky
Když roku 1498 padne v italské Florencii moc fanatického dominikánského mnicha Girolama Savonaroly (1452-1498), Niccolò Machiavelli (1469-1527) se stává kancléřem Druhé florentské republiky. Ve své agendě zdatného diplomata má řešení zahraničních záležitostí.
Coby vyslanec Rady deseti cestuje hájit zájmy florentské republiky na francouzský královský dvůr, k císaři Maxmiliánovi do Innsbrucku i na říšský sněm v Konstanci.
Seberou mu úřady
Navštíví i dvůr papeže Julia II. (1443–1513). Nejvíc diplomatické práce mu ale přinesou spory italských měst s Florencií. Od nich nemá klid nikdy. Když se ale v roce 1513 znovu dostávají k moci Medicejové, rázem se Machiavelli ocitá na druhé straně barikády.
Čelí obvinění ze spiknutí proti nim a přichází o všechny svoje úřady.
Sepisuje zkušenosti
Dostává tak alespoň konečně příležitost sepsat svoje zkušenosti z mnoha jednání. Na to zatím ještě neměl čas. Zachycuje je ve svém spise Vladař z roku 1513. Oslavuje v něm politika a vojevůdce Cesara Borgiu (1475–1507), který se chová podle hesla účel světí prostředky.
Ovce nebo krododýl? Je to fuk
„Machiavelli pohlíží na tohoto člověka moci chladným pohledem zoologa, kterému by nepřišlo na mysl dělat morální rozdíl mezi ovcí a krokodýlem,“ uvádí současný německý publicista Jörg von Uthmann. Proč jako diplomat na penzi hájí tyrana?
„Vladaři nikdy neměli nouzi o vhodné záminky k porušení slova,“ mluví na rovinu o tom, co obnáší vládnutí v praxi.