Lidské rozmnožování není pro nás samotné o nic méně tajemné než například pochody odehrávající se v játrech.
Při pohledu z dostatečné blízkosti uvidíme stejně jako všude jinde v lidském těle i zde svět vzájemně se ovlivňujících molekul, které nás zvou k tomu, abychom vyráběli své kopie. Jak tedy vypadá záhada přitažlivosti ženského poprsí takto zblízka?
Mužská vášeň pro ženská prsa skutečně hýbe světem. Dekolty se staly ženskou zbraní prakticky od doby vynálezu šatů. Bez mužského obdivu k této části ženského těla bychom však také přišli o vrcholná díla výtvarného či literárního umění.
Nemluvě již o tom, jak velký obchod se kolem úprav ženských ňader v posledních letech roztočil. Proč vlastně to všechno? Oprávněnost otázky vynikne zejména v momentě, kdy si uvědomíme dvě věci.
V první řadě jsme my lidé jedinými z přibližně 5800 druhů savců, u nichž k takové zvláštní fixaci došlo. Tou druhou je podivná investice ženského těla do vzniku tak nepraktické struktury.
U samic našich příbuzných z řad primátů sice také nějaká ta ňadra najdeme, s těmi ženskými se však nemohou měřit ani velikostí, ani oblíbeností u opačného pohlaví. To, co děláme většinou v páru, za zavřenými dveřmi a v posteli, řada lidí považuje spíše za to, co nás se zvířaty spojuje, než co nás od nich odděluje.
Opak je však pravdou! Lidské sexuální chování je mezi našimi příbuznými zcela výjimečné a podle antropologů zcela jistě přispělo k tomu, že naši předkové nabrali kurs směrem k dnešnímu „civilizovanému“ lidství.
K našim mnohým zvláštnostem v tomto oboru patří právě i opravdu nadstandardní pozornost, jíž muži věnují tukovým polštářům na přední straně ženských hrudí. Začít je třeba u Adama, v tomto případě u zrození.
S lidskými mláďaty je totiž ta potíž, že se rodí zcela bezmocná, a jsou proto po dlouhou dobu závislá na mateřské péči.
Taková péče je pro matku unavující a náročná, a aby ji vůbec vydržela, je dobré, když se mezi ní a jejím potomkem vyvine co nejsilnější citové pouto. Zjevně proto dala příroda ženským bradavkám jinak nevídanou citlivost.
Neurologické studie prokázaly, že při jejich stimulaci jsou v mozku aktivovány stejné oblasti, jako při stimulaci míst v pánevní oblasti. Stimulace bradavek vyvolává vylití „drogy lásky“, oxytocinu, který je zodpovědný za příjemné pocity při kojení.
Jenže jak to souvisí s mužskou vášní pro tyto partie? Podle všeho nejde u mužů o příjemnou vzpomínku z dětství, jak se vědci dříve domnívali, ale o jistou „parazitaci“ na ženiných příjemných pocitech.
Schopnost přivést ženy do extáze, a tak podnítit jejich náklonnost ke své osobě se tak mohla stát důležitou silou v pohlavním výběru, jenž postupně ponechal v rozmnožovací loterii pouze ty, kteří měli pro tyto ženské partie slabost. Proč se taková věc zdařila pouze u lidí a nikoliv například u hrabošů, kteří jsou podobně jako člověk monogamní?
Podle Larryho Younga je třeba připočíst i lidský styl pohybu po zadních nohou, kdy je přední část těla na rozdíl od ostatních živočichů snadno přístupná. Možností tedy máme podstatně více než hraboši.
