Pokud propojíme ruce s vodou, jsou mokré. Kdybychom je ponořili do jiné tekutiny, třeba do oleje, takový pocit mít nebudeme! Co dává vodě onu schopnost namáčet vše okolo sebe?

Zjednodušeně se dá říci, že mokrost je jen pocit našeho mozku. Ten informaci o styku vody a kůže zkrátka vyhodnocuje u všech lidí podobným způsobem.

I tak ale za vším stojí chemie! Voda má oproti ostatním kapalinám (s výjimkou rtuti) výrazně vyšší hodnotu povrchového napětí, díky němuž tvoří kapky s pevnými stěnami. Po kůži nám tedy stéká rozhodně jinak než olej, který spíš rovnoměrně přilne.

Výjimečná je však voda i charakterem svých molekul, složených z jednoho atomu kyslíku a dvou atomů vodíku. Díky nerovnoměrnému rozložení elektrického náboje tvoří takzvané vodíkové mosty – mezi molekulami vody navzájem a možná i mezi vodou a kůží!

A protože je voda také výborným vodičem, může aktivovat i různá nervová propojení.

To, že se nám díky vodě děje něco zvláštního, zkrátka náš mozek nedokáže přehlédnout!

A proč je průhledná?

Když se nás někdo zeptá, jakou barvu má voda, většina z nás si vzpomene na modré oceány na mapách. Pokud však otázka zní, jaká je voda ve sklenici? Všechno zpět, voda žádnou barvu nemá!Kde ji ztratila?

Přes zeď nevidíme, protože částice (elektrony) v její struktuře absorbují světlo. Nějaké světlo se odráží, ale žádné neprochází skrz. Pokud by to však byly rádiové vlny, elektrony ve zdi si s nimi kvůli jejich tvaru neporadí a nechají je projít.

A podobně to má voda s viditelným světlem – většinou ho jen ignoruje a propouští dál! Úplně všechno ale ne, voda odráží maličké množství záření s krátkou vlnovou délkou, které běžně vidíme jako modré.

V malém objemu, jako je voda ve sklenici, ho nezachytíme a voda se nám jeví průsvitná. Na velké ploše už se však modrá odrazí v plné kráse!

V kolika stupních se voda vaří?

Běžný školák se této otázce zasměje a odpoví, že přeci při 100 °C. Ten opravdu zvídavý ale nejprve položí otázku vám: „A v jaké nadmořské výšce při tom vaření zrovna jste?“

Všeobecně známých 100 °C je totiž údaj pouze orientační. Abychom se k němu dostali co nejblíže, musíme stát v nulové nadmořské výšce.

Teplota varu závisí na různých okolnostech a jednou z nich je tlak okolního vzduchu. K tomu, aby se kapalina začala odpařovat, musí ho pára svým vlastním tlakem překonat.

Jakmile stoupáme výš, tlak vzduchu klesá, takže se voda při vaření nadře čím dál tím méně!

Třeba v Praze, kde se nadmořská výška pohybuje mezi 177 a 399 metry, se vám začne vařit voda přibližně při 98 °C. Kdybyste ale s hrncem vody vylezli až na Mount Everest, bublinky se objeví už při 80 °C!