Příležitost nám může rychle utéct a už ji nespatříme. Proto je dobře pořádně ji chytnout a nepustit! Proč ji ale chytáme zrovna za pačesy, a ne třeba za šos?
Jakkoliv to zní česky, původ známého úsloví je třeba hledat jinde – v dávné antice! A na tento slavný původ zdaleka není samo…
Ať vám neuteče! Nebo neuletí
Příležitosti či také šťastné náhodě vládne ve starém Řecku bohyně Tyché, v Římě Fortuna. A zvláště Fortuna bývá zobrazována jako dost podivná bytost různých podob, nejčastěji jako žena s okřídlenýma nohama. Vpředu má dlouhé vlasy, vzadu ale žádné!
Když se s takovou Fortunou setkáte, musíte ji tedy čapnout za vlasy či za pačesy hned, tváří v tvář! Pokud ji minete, spatříte jen holou hlavu a už ji nemáte za co chytit!
Odkdy si trháme nohou?
Když je někdo už moc otravný, vnucuje se s něčím, co nás nezajímá, či vůbec nerespektuje náš názor, řekneme mu: „Trhni si nohou“ . Příliš zdvořilé to není. Kdo ale do podobné situace nohu vůbec zapletl?
Slovní spojení trhni si nohou se objevuje už v Jungmannově slovníku z poloviny 19. století. Původ je však, dle jedné neověřené teorie, ještě starší. A znovu antický!
Jeden vynikající řecký běžec, který zvítězí na několika olympijských hrách, se prý pokusí dostihnout utíkajícího zloděje. Když ho však chytí a předloží úřadům, donese se to i k patronovi zlodějů, kterým je mocný bůh Hermes.
A ten se na atleta za chycení svého posla tak rozzlobí, že ho v zuřivosti promění v hada! Poté mu škodolibě poradí, ať zkusí mrskat neboli trhat nohama. Běžec je v tu chvíli samozřejmě bez šance…
Proč je něco hermeticky uzavřeno?
Pokud je něco hermeticky uzavřené, je to uzavřené opravdu pořádně. Nejen, že dovnitř nepronikne ani myš, ale především se tam nedostane žádný vzduch! Přestože všichni rozumí, slovo zní zvláštně a trochu exoticky. Kde se vzalo?
Opět nahlédněme ke starým Řekům, kteří si tak trochu zkombinují právě boha Herma s egyptským bohem hvězd a magie Thotem. Výsledkem je legendární Hermes Trismegistos! Tomu přisoudí vynález řeči, písma, náboženství, umění, přírodních věd a také tajných nauk.
V čem jsou tak tajné? Jsou zapsány v knihách, určených jen úzkému okruhu vyvolených. Říká se jim hermetické knihy. Co je v nich psáno, ví třeba jen jeden učitel, který moudrost předá jednomu žákovi, a ten později zase tomu svému. Nikdo jiný se k tomu nedostane!
Ať už jde o náboženský, mystický či astrologický obsah, přístup k hermetickým textům je hermeticky uzavřen! Hermes navíc není jen učenec, ale i čaroděj, a vše, co má zůstat utajeno, uzamkne kouzelnou hermetickou pečetí…
