Sám nevzdělaný, chce umlčet vzdělance. Řeč je o arcibiskupovi Zbyňku Zajícovi z Házmburka. Stává se terčem vtípků kvůli tomu, že neumí číst a psát. Předpokládá, že pražské studenty k legráckám navádí Jan Hus.
Kněz Jan Hus (1369/1370–1415) tehdy získává mezi Pražany velkou popularitu, protože káže v Betlémské kapli. Arcibiskup Zbyněk Zajíc z Házmburka (asi 1376–1411) mu sice zpočátku věnuje přízeň, ale to se rychle změní.
Tolerance má své meze. Zajíce štve, že jeho kázání budí velký ohlas, a navíc Hus tvrdí, že hlavním zástupcem církve není Svatý otec, ale sám Ježíš Kristus. Takovému kacířství se musí udělat přítrž. Mění se v Husova zarytého odpůrce.
Vyčte mu také, že šíří myšlenky dalšího církevního reformátora, anglického teologa Johna Viklefa (1320–1384).
Ve službách krále
Hus nad Zajícem nemůže vyhrát, arcibiskup má na rozdíl od něj moc. Nakonec kazateli nezbyde než opustit Prahu poté, co se dostane do klatby. Odkud vlastně rod Zajíců pochází?
Počátky rodu Zajíců z Hazmburka sahají k Jetříšku Buzici (†1110), ovšem od Oldřicha Zajíce ve 13. století se většinou píší jako Zajícové z Valdeka. Hlavně ve 14. a 15. století zastávají významné funkce na královském dvoře.
Krome Zbyňka Zajíce je asi nejznámějším členem rodu je Vilém Zajíc z Valdeka (†1319), královský podkomoří a nejvyšší maršálek.
Vymírají po meči i po přeslici
Dnes již nežijí žádní potomci rodu. Po meči vymřeli roku 1663 Jaroslavem Maximilianem (1614–1663), protože žádný z jeho synů nepřežil svého otce.
Po přeslici rod vymírá Jaroslavovou dcerou Kateřinou Benignou, provdanou von Dohna (1650–1698).