Zdobné baroko vtrhlo do českých zemí s velkou pompou v první polovině 17. století. Jeho cíl byl prostý. Ohromit a uchvátit člověka, který se má jako takřka nicotný tvor klanět před velkolepostí nových chrámů, kostelů a sousoší.

Známý barokní architekt Jan Blažej Santini Aichel kromě toho do svých staveb navíc ukryl pár drobných tajemství…

Jak už jméno barokního velikána napovídá, Jan Blažej Santini Aichel (1677–1723) nebyl úplně čistokrevným Čechem. Jeho dědeček se sice počátkem 17. století oženil s Češkou, sám ale pocházel  z rozvětvené severoitalské rodiny.

Jeho syn Santini Aichel už ale své kořeny zapustil pevně v Praze. Vyučil se tady kameníkem, oženil se a zplodil tři děti. Prvním dítětem byl právě Jan Blažej, jehož dětství je samo o sobě obestřeno otázkami.

Výtečný architekt se totiž nejprve vyučil malířem, žádný jeho obraz ale neznáme. Záhy přičichl ke královně výtvarných umění, k architektuře. V cechu však nedosáhl žádného postavení a nemohl tak nikdy pracovat jako provádějící stavitel.

Alespoň na většinu svých staveb nakonec osobně dohlížel, a to i přes to, že se o něm hovořilo o „chromém Santinim“. Co jej však sužovalo, o tom historické rameny mlčí.

Šifry zbožného mistra

Architekt Santini byl hluboce zbožný člověk. Věřící katolík ale tíhl i k jiným, mnohem tajemnějším naukám. Miloval židovskou mystiku kabalu, různé jinotaje a číselnou symboliku obecně.

Právě svou pozdější schopností vtělit komplikované symbolické obsahy do konkrétních staveb se ale mladý Santini zapíše do dějin umění.

Realizace jeho projektu na výstavbu poutního kostelíka na kopci u Žďáru nad Sázavou si navíc v moderní době vysloužila zápis na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Jaké šifry Santini do kostela svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře ukryl?

Pět hvězd koruny a jazyk

Klenot takzvané barokní gotiky je výjimečný na první pohled. Minimálně ve střední Evropě je unikátem. Stavba oslovuje už jen svým půdorysem ve tvaru pěticípé hvězdy, ochoz celého areálu má cípů hned deset.

Vchodů ke kostelíku bychom napočítali pět, stejně jako vchodů do kostela samého. Pět je i posvátných oltářních výklenků.

Je velmi pravděpodobné, že do stavby objektu čile promlouval opat nedalekého žďárského cisterciáckého kláštera Václav Vejmluva (1670–1738), taktéž hluboce zbožný muž.

Ten si se Santinim zřejmě notoval co do zapojení křesťanské a numerické symboliky. Svatostánek má být darem mučenému a do Vltavy svrženému světci Janu Nepomuckému (1345–1393), jehož údajný jazyk se v roce 1719 objevil.

Právě pro onen jazyk mělo být nově zřizované poutní místo určeno. Jedna z legend navíc praví, že na místě Janova utonutí se objevila tajemná koruna složená z pěti hvězd. A desítka? Ta má prý odkazovat na Boží desatero. Pro spoustu nadšenců této stavby ale zde pátrání nekončí…

Úložiště pokladu?

V průběhu času se objevují různá alternativní vysvětlení symboliky a tajů kostelíka. V jeho útrobách se neměl ukrývat světcův jazyk, ale jakýsi poklad či tajné učení a spisy. Pětka totiž v magii odkazuje na tajné vědění.

A to může schraňovat nějaký podzemní spolek či řád. Ano, přesně tímto směrem jdou úvahy záhadologů v otázce mystiky Zelené hory. Jít by prý mělo o templáře nebo svobodné zednáře.

Jejich teorii by mohl podpořit fakt, že Santini sám možná byl členem podobné organizace či měl alespoň k lidem z těchto kruhů velmi blízko. Senzibilové zase hovoří o magické dimenzi celého místa. Na něm se totiž má střetávat hned několik silových čar.

Údajným důkazem pro tuto myšlenku jsou prý nebývale zachovalá těla mrtvých mnichů v kryptě pod kostelem. Jak je to doopravdy, to zatím nevíme. Jisté je jedno. Tajemství Zelené hory láká a bude lákat tisíce návštěvníků i nadále.