Je to možná překvapující, ale počet živočišných druhů schopných vyrábět elektřinu dosahuje nejméně 5000. Většinou to jsou ryby a paryby.
Svůj zdroj energie, tedy takovou malou elektrárnu, mají ve speciální tkáni, která původně pochází z příčně pruhované svaloviny. Tato tkáň zpravidla kopíruje páteř.
Starší jedinci jsou schopni mnohem větších výbojů než mladší. Elektřinu živočichové využívají nejen k obraně či omráčení kořisti, ale také k orientaci a komunikaci v rámci jednoho druhu.
Asi nejznámější živou elektrárnou je parejnok elektrický (Torpedo marmorata). Ten se vyskytuje ve východním Atlantiku a jeho výboj o napětí 300 voltů a intenzitě 8 ampérů dokáže člověku způsobit pořádný šok.
Paúhoř elektrický (Electrophorus electricus) žijící ve vodách Amazonky a Orinoka zvládne vytvořit výboj o napětí dokonce 650 voltů. Pasumec elektrický (Malapterurus electricus), který má domov ve střední Africe, produkuje cílené výboje o napětí až 300 voltů.
Schopnost vyrábět elektřinu má i jeden z nejzvláštnějších živočichů planety. Savec s příměsí plaza i ptáka zvaný ptakopysk podivný (Ornithorhynchus anatinus) má po obvodu svého zobáku elektrická čidla, s jejichž pomocí detekuje přítomnost potenciální kořisti.
