„Brzy odjedu do Teheránu, milý příteli,“ mumlá namol opilý esesák von Ortel. Jazyk podpořený velkou dávkou kvalitního koňaku se mu už plete a myšlenky také. Za chvíli vyžvaní i důležité vojenské tajemství…
V důstojnickém kasinu v ukrajinském Rovně se na podzim 1943 důstojník SS Hans Ulrich von Ortel setkává s nadporučíkem wehrmachtu Paulem Siebertem.
„Přestupte do služeb SS, tam můžete lehce udělat kariéru,“ přemlouvá von Ortel uhlazeného frontového vojáka. „Seznámím vás s mužem, se kterým připravuji velmi důležitou operaci,“ slibuje Siebertovi. Nadporučík se ani nemusí zvědavě vyptávat na podrobnosti akce.
Přibývající skleničky koňaku udělají své a von Ortelovi brzy rozvazují jazyk.
„Sejde se tam Velká trojka… škyt… Zopakujeme si skok do Abruzza… škyt… ale teď to bude opravdu dlouhý skok… zlikvidujeme Churchilla a Stalina… zvrátíme válku,“ vypráví přerývaně alkoholem už notně zmožený esesman.
Skokem do Abruzza, oblasti ve střední Itálii, má na mysli nedávný únos vězněného fašistického vůdce Benita Mussoliniho (1883–1945).
Ten na příkaz Adolfa Hitlera (1889–1945) v září 1943 provedl Otto Skorzeny (1908–1975), schopný muž v pozadí, který se osvědčil už v mnoha operacích. Proto dostává na starosti i komplikovanou akci v Teheránu.
Láká na příjemný život
„Uneseme Roosevelta, aby se pak führer lépe domluvil s Američany… Své lidi už pilně školíme v Kodani,“ zpovídá se společensky unavený von Ortel dál Siebertovi. „Pojeďte se mnou do Teheránu. Budete se mít skvěle, radím vám dobře.
Prodávají tam nádherné perské koberce skoro zadarmo. Budete koukat,“ láká ho na příjemný život v íránském hlavním městě.
Netuší ovšem, že za dokonalým zevnějškem německého důstojníka se skrývá mazaný sovětský zpravodajský agent, rozvědčík Nikolaj Kuzněcov (1911–1944).
Když se perfektní němčinou hovořící Kuzněcov dozví, co se vlastně děje, spěchá všechno oznámit výzvědné skupině Dmitrije Medveděva (1898–1954), jejímž je členem.
Éterem vzápětí do Moskvy letí depeše s nejčerstvějšími informacemi ruské výzvědné služby…
Vynucená spolupráce
Teheránskému jednání Velké trojky za účasti sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina (1878–1953), amerického prezidenta Franklina Delana Roosevelta (1882–1945) a britského premiéra Winstona Churchilla (1874–1965), přitom předcházela dlouhá korespondence mezi hlavními aktéry protihitlerovské koalice.
„Nebezpečí hrozící Rusku – to je nebezpečí hrozící nám i Spojeným státům,“ prohlašuje Churchill ve svém rozhlasovém projevu už dávno předtím, 22. června 1941 po Hitlerově útoku na Sovětský svaz.
Spolupráce Británie, USA a Sovětského svazu se proto brzy ukázala jako nezbytná.
Konference chystaná na podzim 1943 má stanovit další strategii na evropských bojištích, zejména pak vyjasnit otevření západní fronty, k níž nakonec dojde 6. června 1944 spojeneckým vyloděním na plážích francouzské Normandie.
Podstatným bodem chystaných jednání má být i otázka Polska. Stalin chce východ tohoto státu v podobě, kterou mu zaručuje spojenecká smlouva s Německem z roku 1939, známá jako Pakt Molotov-Ribbentrop.
