„Uděluji vám České země v léno,“ skloní se římský král Jindřich II. k českému knížeti Vladivojovi. Donedávna bezvýznamný muž se dme pýchou. Konečně není jenom něčí loutkou.

Je si sám sebou jistý a svoje nově nabyté sebevědomí zapije plným pohárem vína. 

„Panoval samovládně jako zlostný králík,“ líčí saský kronikář Dětmar z Mersenburku Přemyslovce Boleslava III. Ryšavého (965–1037), který roku 999 usedá na český knížecí trůn.

Vládne pouhé tři roky a za tu dobu proti sobě stihne poštvat snad každého v zemi. Lidé proti jeho krutovládě v létě roku 1002 povstanou. Knížeti nakonec nezbývá než rychle utéct.

Prchá do Bavorska k vévodovi Jindřichovi ze Schweinfurtu (asi 970–1017), který mu ale nenabídne sousedskou pohostinnost. Naopak, zavře ho do vězení.

Azyl tu totiž našli Boleslavovi mladší bratři Jaromír (†1035) a Oldřich (†1034), se kterými se Ryšavec už dříve vypořádal po svém.

Jaromíra nechal vykastrovat, Oldřicha se v lázních pokusil zavraždit.  Letního bezvládí a zmatků v Čechách okamžitě využívá polský kníže Boleslav Chrabrý (967–1025).

Obsazuje Moravu a Čechům nabízí jako vládce jistého Vladivoje (†1003). V Čechách nového panovníka přijímají podle letopisce Dětmara „jednomyslně pro příbuzenství a velkou sympatii.“

Záhada knížecího původu

Proč se ale právě Vladivoj stává nástupcem Boleslava III. Ryšavého? V té době totiž stále ještě žijí dva vhodnější kandidáti na přemyslovský knížecí trůn, už zmiňovaní Boleslavovi mladší bratři Jaromír a Oldřich.

Možnou odpovědí na otázku nástupnictví se stává Vladivojův záhadný původ. Dětmarova narážka na příbuzenství a skutečnost, že Vladivoj nechybí v později vytvořeném seznamu českých přemyslovských knížat, napovídá, že může být svázán s rodem Přemyslovců.

Ve hře se ale ocitá i jiné, zřejmě mnohem pravděpodobnější příbuzenství. Vladivoj může být nevlastním bratrem Boleslava Chrabrého.

Logicky si tak polský kníže chce z příbuzného vytvořit loutku, kterou dosadí na český trůn, aby s její pomocí mohl prosazovat své zájmy.

Je tedy Vladivoj levobočkem Boleslavova otce, polského knížete Měška I. (asi 935–992)?  Nevíme, jedná se pouze o spekulace nepodložené žádnými písemnými prameny.

Už nechce být loutkou

Pravděpodobně někdy v září nebo v říjnu roku 1002 přijíždí Vladivoj do Čech. Brzy potvrzuje pověst alkoholika, která ho pronásleduje. „Vždy žízní trápen byl tak, že ani hodinu bez pití trvati nemohl,“ píší kronikáři.

I když v Praze na podzim roku 1002 stráví možná měsíc, maximálně dva, víno za jeho pobytu teče proudem. Zřejmě ho ale alkohol nepoblouzní natolik, aby nevěděl, co se kolem něj děje. „Jsem jenom loutkou v Boleslavově hře,“ uvědomuje si nejspíš trpce.

Právě teď, když mu alkohol nezatemňuje mozek, se rozhodne si své postavení vládce pojistit.

Dostává k tomu jedinečnou příležitost, když v polovině listopadu i se svým doprovodem zamíří do bavorského Řezna na dvorský sněm někdejšího vévody Jindřicha ze Schweinfurtu, nyní už korunovaného římského krále Jindřicha II.

Žádost hraje králi do karet

„Udělte mi Čechy v léno,“ požádá při jednání během bohatýrských hostin římského vládce.

I když některé prameny tvrdí, že je k tomu „v důsledku moudré rady,“ vlastně Jindřichem nepřímo donucen, současný český historik Josef Žemlička se domnívá, že Vladivoj o české léno opravdu žádá sám a dobrovolně:

„Pokud je známo, vzešla první iniciativa z české strany od Vladivoje, který chtěl dodatečným přijetím Čech v léno lépe zajistit své vratké postavení.“ Jisté je, že Jindřich II. se nerozmýšlí. Na nic nečeká a vyhoví žádosti knížete.

Vladivojovi udělí lénem České země. „Budu moci ovlivňovat situaci na pražském knížecím stolci,“ mne si ruce spokojeně. Pokorná žádost českého knížete mu hraje do karet.

Pomstu už nestihne

I Vladivoj je spokojen, má teď za sebou mocného spojence. Nemusí se bát, že by Jindřichova vojska vtrhla do Prahy. Jakoby ale už dávno zapomněl, díky komu vlastně český trůn získal… „Že jsem snad zradil Boleslava?

Však moje postavení je důležitější,“ mávne nad vším rukou a pořádně si přihne. Když se ale Boleslav Chrabrý dozví, co se v Řezně stalo, je bez sebe vzteky. Krok novopečeného vazala Římské říše mu nepříjemně zkříží jeho mocenské plány.

Přemýšlí, jak to Vladivojovi osladit… Pomstu už ale Boleslav nestihne. Vladivoj doplatí na svoji vášeň k alkoholu a na začátku roku 1003 se upije k smrti.

Vzniká nový vztah

České knížectví je nyní považováno za součást Svaté říše římské. „Počátkem 11. století se objevují zprávy o lenním stvrzování zvolených českých knížat římským králem anebo císařem,“ potvrzuje Žemlička situaci po Vladivojově smrti.

Kromě placení tributu českých knížat římskému panovníkovi, se kterým se setkáváme už v době vlády svatého Václava (asi 907–935), vzniká i další i další vazba na římskou říši, podle Žemličky „nový jev vyjadřující osobní vztah mezi pánem a vazalem“.

Římští panovníci nyní mohou zasahovat do následnictví na českém trůně, což trvá až do vydání Zlaté buly sicilské roku 1212, kdy už čeští králové získávají titul dědičně.