Vražda Anežky Hrůzové z roku 1899 není jen historickou událostí, ale dodnes živou kauzou plnou otazníků. Zpackané vyšetřování, podezřelé okolnosti nálezu těla a zamlčené stopy vrhají stín na celou kauzu.

Může se po více než století ukázat, že vrah byl někdo úplně jiný, než ten, kdo za zločin zaplatil? Nahlédněme pod pokličku jedné z nejkontroverznějších vražd v české historii a prozkoumejme, co naznačují nové pohledy na staré důkazy.

Je sobota 1. dubna 1899, krátce před Velikonocemi. Obyvatelé města Polná poblíž Jihlavy na popud četníka od rána pročesávají místní les. Hledají devatenáctiletou švadlenu Anežku Hrůzovou, která se už dva dny nevrátila domů.

Vtom spatří dvanáctiletý školák děsivý výjev. V houští pár metrů od cesty prosvítá mrtvé tělo, nedbale zakryté větvemi. Dívka leží na břiše s nohama pokrčenýma a vytrčenýma do vzduchu, je částečně svlečená a kusy jejího oblečení jsou poschovávané po okolí.

Na hlavě má zaschlou krev a tělo nese známky škrcení. Brzy se na místo seběhne množství lidí. Když mrtvou obrátí, zjistí, že má na krku hlubokou řeznou ránu. „Byla podkošerována, to udělali Židi!“ ozve se z houfu čumilů.

Mnohé nesrovnalosti

Četník se snaží prohledat místo činu, ale horliví sousedé všechno podupali. Četníci nicméně zjišťují, že chybí kus dívčiny košile, rukavice, šátek a růženec. Na místě je také podezřele málo krve.

Ještě ten den je provedena pitva, která ukazuje, že vražda nebyla motivována sexuálně a že rána možná nekrvácela. Mohl ji vrah zasadit až po smrti oběti? Četníci provedou domovní prohlídku u Anežčiny rodiny, tedy u matky a bratra, se kterými žila.

(Otec je už několik let po smrti.) Strážmistr Josef Klenovec si poznamenává, že matka nepláče a na oku má modřinu. Při prohlídce se ale nic podezřelého nezjistí, a tak četníci zamíří k místní známé firmě – mladému flákači Leopoldu Hilsnerovi.

Má nevalnou pověst a je Žid. Nic se u něj nenajde, ale protože je drzý, skončí na četnické stanici. A městem se zatím šíří pomluvy.

Narafičené stopy?

Podezřelých bylo kromě Hilsnera několik, ale ti podle Mareše buď neměli důvod ženu zabít, nebo šlo o pachatele sexualizovaného násilí – a takový útok na Hrůzovou neproběhl.

A pak existuje ještě jedna možnost – že švadlena vůbec nezemřela tam, kde ji našli. Kromě „ostrých okrajů“ rány na krku a nejednoznačného množství krve na místě jsou v případu další podivné nejasnosti.

Za prvé pokrčené nohy oběti, trčící nahoru. Ty nasvědčují tomu, že s tělem někdo mohl hýbat, když už bylo ztuhlé. Dále její oblečení.

To bylo podle jednoho z vyšetřovatelů jen trochu navlhlé, ačkoli ve čtvrtek silně pršelo, takže kdyby oběť v lese ležela už od středy, muselo by být zmáčené. Znamená to, že mrtvou do lesa někdo donesl a pokusil se vyšetřovatele zmást?

Matka asi lhala

Vůbec nejznepokojivější jsou pak výpovědi Anežčiny matky. Zarážející je už skutečnost, že zmizení dívky nahlásila v pátek, ačkoli Anežka se ztratila ve středu odpoledne, když se z práce v Polné vracela domů do Malé Věžnice.

Dívka nikdy předtím nezůstala mimo domov přes noc. V pátek se Marie Hrůzová v krejčovské dílně ptala na Anežčin košík. Ne však na dceru! Prý si myslela, že je v zadní místnosti. Přitom při téže cestě do města nahlásila její zmizení.

Podivně se choval i dívčin starší bratr Jan Hrůza. Ten byl v Polné ve čtvrtek, ale sestru do práce hledat nepřišel. Také se snažil po čtvrté ráno dostat do kostela ke zpovědi a v den nálezu těla měl prý poraněnou ruku.

Podle jedné z údajných četníkových výpovědí se ve vsi říkalo, že se rodina týden před vraždou pohádala o peníze.

Žádná spravedlnost pro Anežku?

Hádka se prý týkala deseti zlatých, které měl Jan Anežce dát za pomoc na poli. Zvláštní také je, že několik dní po vraždě Hrůza koupil dům v blízké vesnici. Aby na něj však měl, musel prodat původní domek rodiny v Malé Věžnici, a i tak dům splácel postupně.

Přitom existovala smlouva, podle které Jan po smrti otce zdědil polovinu hospodářství a Anežku měl vyplatit. Není záznam o tom, že by to udělal.

Mohlo se stát, že Anežka chtěla svůj podíl nebo odmítala prodej rodinného domu, což vyústilo v hádku, během které muž sestru zabil? Snažila se to pak rodina zakrýt? Hrůzu nikdo nikdy nevyslýchal. A vyšetřování některých dalších podezřelých se nikdy nedotáhlo do konce.

Svědek podvodník

Badatel Mareš loni uvedl, že v Polné získal dokumenty z četnické stanice, na které se víc než století nikdo nezeptal.

Vyplývá z nich, že nejdůležitější svědek Petr Pešák byl podvodník, kterému šlo hlavně o odměnu za dopadení vraha.

Případ Anežky Hrůzové je složitou skládačkou událostí, podezřelých svědectví a zanedbaných vyšetřovacích postupů.

Nová zjištění a snahy o přezkoumání kauzy naznačují, že pravda o tom, co se stalo oné osudné středy, může být daleko od toho, co bylo oficiálně přijato. Tato tragédie zůstává temným mementem, které volá po spravedlnosti i po více než století.