Vyhnání německého obyvatelstva z českých zemí je jednou z nejtemnějších kapitol české historie. Nahromaděná nenávist za šest let brutální nacistické okupace mohla v květnu 1945 vybublat na povrch. A spravedlnost měla zavřené oči.

Samozřejmě, že viníci nacistických zločinů si zasloužili být potrestáni. Ovšem kvůli uplatňování principu kolektivní viny se oběťmi poválečných zvěrstev stali i takoví, jejichž jediným „proviněním“ byla rodná německá řeč. A u některých dokonce ani to ne…

Koncem roku 2007 se Královská švédská akademie věd, nevládní organizace podporující badatele, chystala na svou pravidelnou velkou slávu. Tak jako každý rok, i v tomto roce udělovala Nobelovy ceny za chemii, ekonomii a také fyziku.

Toho roku akademiky nejvíce zaujala práce francouzského fyzika Alberta Ferta (*1938) a jeho německého kolegy Petera Grünberga (*1939). Gros jejich oceněné badatelské činnosti spočívalo v objevu obří magnetorezistence.

Pod tímto pojmem se skrývá jedna velmi užitečná záležitost, totiž otevření cesty k výrobě vysokokapacitních pevných disků, které na sobě mohou nést gigabyty dat.

Díky tomuto objevu se do dnešních počítačů, MP3 přehrávačů a digitálních kamer vejde dříve nemyslitelné množství dat. Není bez zajímavosti, že Grünberg i Fert dospěli k cíli svého bádání nezávisle na sobě.

Při bližším pohledu na Grünbergův životopis musela kolonka místa jeho narození našince praštit do očí. Je v ní totiž napsáno Plzeň. Skutečně, laureát Nobelovy ceny přišel na svět v západočeské metropoli.

Narodil se rodiny ruského emigranta Fjodora Grinbergra, který pojal za choť Annu Petermannovou pocházející z Dolních Sekyřan, což je součást obce Heřmanova Huť nedaleko Plzně.

Peterův otec byl inženýrem v plzeňské škodovce. Podílel se na konstrukcích nových lokomotiv a technické prostředí ovlivnilo i jeho synka. „Jako malé dítě jsem uměl jenom česky, německy jsem se naučil až později,“ vzpomínal později Grünberg.

Válečná léta však tvrdě zasáhla do osudů jeho rodiny. Otec přijal německou státní příslušnost a po skončení války zahynul v internačním táboře.

Malý Peter byl s matkou vysídlen do Německa v roce 1946. Po pobytu v různých táborech nové útočiště našli v hesenském Lauterbachu.

Již odmala Peter projevoval talent k technice, podle svých slov neustále něco skládal a montoval. Jednou z jeho oblíbených hraček byla stavebnice Merkur. Později se začal věnovat fyzice.

Po studiích působil na Technické univerzitě v Darmstadtu a na univerzitě v kanadské Ottawě. V roce 1984 se habilitoval na univerzitě v Kolíně nad Rýnem a začátkem 90. let se stal mimořádným profesorem.

Svůj objev, který byl oceněn Nobelovou cenou, učinil již v roce 1988. A jak se nyní dívá na svou původní vlast? Vnímal pnutí mezi Čechy a Němci? „Na nás se to nijak nepřeneslo. Naše rodina měla mnoho českých přátel a moje matka byla dvojjazyčná.

Hovořila plynně česky,“ podotkl vědec. A ani jeho rodná Plzeň na něj nezapomněla a v roce 2008 na radnici převzal pečeť svého rodiště.