Češi jsou Švejkové. Naše švejkovství je pověstné a má mnoho podob.

Když před 10 lety Česká televize licencovala od britské BBC pořad Největší Čech, musela v průběhu měnit pravidla, protože se zdálo, že vyhraje živoucí nežijící postava Jára Cimrman, přitom jeho život není o nic víc smyšlenka, než některé události a postavy skutečné minulosti…

Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček Borovský (1821–1856) není buřič bez politického rozmyslu. On chce monarchii zachovat, i když zreformovat.

Proti tomu zasáhne v prosinci 1851 sám císař Franz Josef I. (1830–1916) – nechá Havlíčka bez soudu deportovat do vyhnanství v Brixenu. A tady začíná jeden velký mýtus.

Pravdou je, že během čtyř let intervence s ním rodina žije v Brixenu přes dva roky. Havlíček má navíc těžkou tuberkulózu a „azyl“ na jižních svazích italských Alp mu jenom prospívá.

Sám pak píše Františku Palackému, že by ho nepoznal.

„Jsem zdravý, opálený, běhám po horách a pobyt mi velice prospívá.“ Navíc nijak netrpí – pronajme si domek, jídlo mu nosí z hostince, od rakouského ministerstva vnitra dostává 500 zlatých ročně vyplácených v pravidelných měsíčních splátkách (to byl plat vyššího úředníka nebo čtyřnásobně víc co měl učitel).

Pravdou vlastně je i to, že díky úřednímu šimlu si Havlíček prodlouží život o několik let.

Jako sedláci u Chlumce

Když sedláci dopadnou, jak dopadnou, zní to katastrofálně. Přitom je to všechno jinak. Je 24. března 1775, když táhnou na chlumecký zámek nárokovat zrušení nebo uvolnění nevolnictví.

Na tři stovky sedláků se na břehu rybníka ve větru a dešti postaví vojenské posádce, ti je ale zatlačí do vody, kde se dva ubožáci utopí, další dva podlehnou zraněním a 72 zavřou. Druhý den se u Chlumce sejde ještě víc sedláků a jdou zase na zámek.

A zase skončí v rybníce. Tentokrát zemře pět lidí a 211 je zajatých. Dohrou je poprava sedmi vůdců povstání. To nevypadá jako masakr.

Navíc už v srpnu Marie Terezie vydá robotní patent (úlevy) a o šest let později její syn Josef II. (1741–1790) zruší celé nevolnictví…

Bílá hora

Dřív se bylo žádoucí, aby se útrpná Bílá hora stala mementem české potupy, třebaže k ní zemi dovedou čeští stavové, kteří byli převážně Němci. Tehdy 8. listopadu 1620 u Bílé hory proti sobě stojí dvě nevelké armády.

Asi 10 000 pěšáků a 5 300 jezdců „českých“ stavů, třebaže rodilých Čechů je tu minimálně, a proti nim se blíží císařská vojka spojená s armádou Katolické ligy v počtu zhruba 11 000 pěšáků a 10 000 jezdců.

Ze stavovských vojsk ten den padne 1 300 žoldnéřů a 3 000 je zajato, císařští ztratí 250 vojáků a katolická liga jenom asi 50 mužů. Celé to trvá dvě hodiny… Až historie udělá z Bílé hory obří bitvu, zásadní českou porážku a českou tragédii.