„Uvolněte lana,“ přikazuje velitel plavidla major Herbert Scott. Brzy ráno 2. července 1919 startuje vzducholoď R34 ze skotského města East Fortune. Přesně v 1 hodinu a 42 minut greenwichského času se obrovské monstrum zvedá k zamlžené noční obloze.
K potížím dochází už krátce po startu. Vzducholoď stoupá do výše nad Skotskou vysočinou. Nezbývá než upouštět vodík, protože kvůli příliš velké letové výšce dochází k rozpínání plynu.
Lidé proto překvapeně zírají na oblohu, kde vidí vzducholoď, jejíž příď směřuje podivně vzhůru.
Nezvaný host v podpalubí
Ve 14. hodin první den letu čeká posádku překvapení. „Černý pasažér na palubě,“ vykřikne kdosi. Před zahájením letu je rozhodnuto, že někteří členové posádky včetně Williama Ballantyna musejí zůstat na zemi. Počet cestujících je omezen na třicet.
Jenže Ballantynovi se povede dvě hodiny před startem vlézt do lodi a nepozorovaně se skrýt ve tmě mezi trámy a plynovými vaky v trupu lodi, a to i s maskotem letu, kotětem Whoopsie. Ovšem pach plynu je nakonec přiměje k tomu, že vylezou a vzdají se.
Posádka si pouští gramofon
Život na palubě lodi pravidelně ukrajují běžné rituály včetně doby jídla a odpočinku. Pro zábavu posádky tu vyhrává gramofon od Edisona. 4. července 1919 dochází ke komplikacím. Plavidlo se u pobřeží Newfoundlandu potýká s protivětrem.
Teprve o den později se počasí umoudří a R34 pak hladce dopluje do cíle cesty – na newyorský Long Island. Stihne to za 108 hodin a 12 minut. Zpáteční cesta, ke které R34 s posádkou vzlétne 10. července 1919, už je rychlejší. Díky příznivému větru trvá jenom 75 hodin a 3 minuty.
