Rod Clam Gallasů získává jmění v roce 1757 sňatkem Kristiána Filipa Clama (1748–1805) s Marií Annou Gallasovou (1703–1759). Kristián je mladý a chudý, jeho o 45 starší teta bohatá, ale stará. Logicky mu proto nedá děti. Ty počne až s druhou manželkou Marií Karolínou Šporkovou (1752–1799).

Jak potomci zúročí trochu neobvyklé, ale výhodné spojení? Kristián Kryštof Clam-Gallas (1771–1838), syn Kristiána Filipa a v letech 1831–1838 nejvyšší maršálek Království českého, se proslaví jako mecenáš umění.

Stojí za vznikem pražské konzervatoře nebo podporuje Společnost vlasteneckých přátel umění, z jejíž obrazárny později vzniká Národní galerie. Sám se amatérsky věnuje kresbě. Jeho grafické listy se dodnes nacházejí ve sbírkách Národní galerie.

Miluje divadlo, vybuduje i soukromou scénu ve svém pražském paláci. Hraje v ní hlavně jeho manželka Josefína Clam-Gallasová (1777–1828).

Vydržuje si orchestr, podporuje hudebního skladatele Ludwiga van Beethovena (1770–1827), který připisuje své platonické lásce Josefině hned dvě skladby.

Chybující generál

Vojenská kariéra Kristiánova syna Eduarda Clam-Gallase (1805–1891) začíná slibně. Do armády vstupuje už jako 18letý a v 41 letech se stává generálmajorem.

Přátelí se se slavným vojevůdcem Václavem Radeckým z Radče (1766–1858), se kterým prožije bouřlivý rok 1848. Jenže po Radeckého smrti jakoby ho štěstí opustilo.

Sice se stává generálem, ale v prusko-rakouské válce dělá taktické chyby a prohraje, co se dá. Ve Vídni ho proto obviní z vlastizrady. Soud ho nakonec osvobodí a uchrání tak před trestem smrti, ale Eduard se raději stáhne na zámek Frýdlant.

Ačkoli je vášnivý kuřák, osud mu vyměří dlouhých 86 let života. Poslední mužský potomek rodu František Clam-Gallas (1854–1930) nedosáhne takové slávy jako jeho otec Eduard, ale nedožije se ani žádného hořkého pádu.

Stává se nadporučíkem dragounského regimentu, členem panské sněmovny a císařským komořím. Spravuje statky Frýdlant, Liberec, Grabštejn a Lemberk, podporuje místní kulturní a sportovní život a díky tomu se těší oblibě u zdejších obyvatel.

Po jeho smrti rod existuje dál v ženské linii, protože František zplodil sedm dcer.

Nejvznešenější pražské sídlo

Jan Václav Gallas (1671–1719) povolává roku 1713 z Vídně do Prahy věhlasného rakouského barokního architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu (1656–1723), aby mu postavil „nejvznešenější ze všech pražských paláců“.

Na stavbě hrabě nešetří a najímá si špičkové umělce. O sochařskou výzdobu se postará Matyáš Bernard Braun (1684–1738), malířské výjevy Gallas zadává Italovi Carlu Innocenzu Carlonemu (1686–1775).

Palác se stává centrem pražského společenského života. Roku 1787 tu vystupuje Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791), v roce 1796 Ludwig van Beethoven. V letech 1812–1838 se zde hraje divadlo a pořádají se tu i výstavy obrazů.