Kat uchopí hlavu popraveného krále za svázané vlasy a ukáže ji lidem tísnícím se kolem lešení. Rázem vypuká obrovská tlačenice. Nikdo si nechce nechat ujít tuhle nevšední atrakci. Každý touží získat alespoň kapku královské krve.
Cudný a zbožný muž, anglický král Karel I. Stuart (1600–1649) se domnívá, že je panovníkem z Boží milosti.
Buduje absolutistickou monarchii, v níž má hlavní slovo on a nejvyšší autoritou se stává anglikánská církev ve stejném postavení jaké má jinde v Evropě církev katolická.
Obdivuje francouzský dvůr, jeho manželka Henrietta Marie Bourbonská (1609–1669) pochází z francouzského královského rodu. Vzorem je pro něj kardinál de Richelieu (1585–1642).
Parlament, který má v Anglii velký vliv, považuje za instituci pracující proti jeho zájmům. V roce 1629 ho rozpustí a vládne s pomocí svých oddaných úředníků. Jeho přístup se mu ale vymstí.
Parlament nerespektuje
V roce 1637 se král snaží prosadit náboženské reformy na posílení anglikánské církve. Jenže Skotové se bouří. Karel I. by proti nim rád zasáhl silou, ale potřebuje peníze a válečné výdaje mu může schválit jenom parlament.
Když ho ovšem v dubnu 1640 svolá, poslanci se postaví proti němu. Sněmovnu proto rozpustí, ovšem v listopadu téhož roku ji po nátlaku znovu svolá. Teď jsou poslanci naladěni ještě bojovněji.
V roce 1641 přijmou zákon, podle něhož se má sněmovna svolávat nejméně každé tři roky a nesmí být rozpuštěna bez souhlasu jejích členů. Panovník chce proto 4. ledna 1642 potrestat pět nejodbojnějších poslanců. Ti ale včas zmizí.
V parlamentu Karla I. přivítá mlčení, na ulicích sprška kamení od rozvášněného davu.
Válka ho vyžene z domova
Obává se o svoji bezpečnost a odjíždí z Londýna. Vyhrocenou situaci v roce 1642 už nelze vrátit zpět. Král si jako sídlo svého dvora vybere Oxford.
Právě na západě a severu země má velké množství svých stoupenců, zatímco východ a jih Anglie náleží k táboru příznivců parlamentu.
„Pokud král vypoví válku parlamentu, poruší tím svou korunovační přísahu a stane se zrádcem, stejně jako každý, kdy by mu chtěl pomáhat,“ prohlásí člen Dolní sněmovny Oliwer Cromwell (1599–1658), který tím určí panovníkovi ortel.
V Anglii se v roce 1642 rozhoří občanská válka mezi králem a stoupenci parlamentu.
Definitivní porážka
V bojích, které vede se zastánci parlamentu, vítězí střídavě jedna či druhá strana. Cromwell, jenž získává na stranu parlamentaristů i Skoty, buduje zdatnou armádu.
Jeho vojáci prokážou své kvality například v bitvě u Marston Mooru poblíž Yorku, kde porazí královské pluky. Definitivní osud si ale Karel I. podepíše až při porážce u Naseby v roce 1645. Nakonec musí o rok později utéct i z Oxfordu.
Hledá azyl u poslance Roberta Hammonda (1621–1654). Spory mezi zástupci armády a parlamentu chce využít k tomu, aby se dohodl se Skoty. Jenže dohoda se nedaří a Hammond ho nakonec vydá Cromwellovi. Hammond ho ale nechává uvěznit a koncem roku 1648 převézt na hrad Windsor.
Odsouzeni na smrt
Stoupenci parlamentu v čele s Cromwellem se rozhodnou, že je třeba Karla definitivně odstranit. Sestaví soudní komisi, které má předsedat soudce Joan Bradshaw, jenž patří mezi Karlovy odpůrce.
Proces začíná 20. ledna 1649. Během soudního líčení obžaloba třikrát vyzve sesazeného krále, aby se hájil. „Žádný soud nemá právo hodnotit moje činy, já sám jsem odpovědný jedině Bohu,“ odmítne ale král.
Obžaloba ho po pouhých devíti dnech procesu odsoudí k trestu smrti. Král si i 29. ledna 1649, den před popravou, zachovává klid a vznešenost. Noc stráví se svým zpovědníkem Williamem Juxonem (1582–1663).
Vstříc krutému osudu
Je chladné ráno 30. ledna 1649. Okno banketového sálu v londýnském paláci Whitehallu je vybourané a stojí před ním lešení. Karel přichází na místo popravy. Přítomné ujišťuje, že je nevinný. Žádá o vyšší popravčí špalek.
Ten, na který je na místě, má na výšku jenom 25 centimetrů. Musel by si k němu lehnout. Poprosí kata, aby sekl teprve tehdy, až mu dá znamení. Pomodlí se, sundá si kabát a položí hlavu na špalek.
Pokyne popravčímu, který jednou čistou ranou oddělí sekyrou hlavu od těla. Kat vezme hlavu do ruky a ukáže ji davu. Všichni k němu spěchají a chtějí si omočit šátek v královské krvi.
