Štěstěna bude v bitvě u Hattínu 4. července 1187 stát na straně kurdského velitele Saladina (1138–1193). Izraelské Rohy Hattinů neboli pahorkatina, kterou v té době zalévá krev padlých bojovníků, přinese křižákům ponižující porážku.
V Saladinově stanu sedí nervózní jeruzalémský král Guy de Lusignan. Je si takřka jist, že ho muslimové popraví. Saladin však jen povytáhne obočí. „Král krále nepopraví,“ vysvětlí poraženému.
V zajetí se octne i řada křesťanských vojáků, mezi nimi početná skupina templářů. „Přestupte na islám a vaše životy budou ušetřeny,“ nabídne zajatým mužům Saladin. Většina odmítne.
Saladin ale není žádný hlupák a už vůbec ne sadistický fanatik, který si nechá zatemnit vražděním bystrou mysl. 2. října 1187 padne muslimům do klína i Jeruzalém.
Chudí jsou nejbohatší
Podle legendy ztráta svatého města raní papeže Urbana III. (1120–1187) natolik, že zemře žalem. S rychlostí, jakou se tehdejší zprávy šíří, lze však takřka s jistotou říct, že o fatální prohře neměl ani tušení.
Válčením vyčerpaná muslimská armáda zatím shání peníze – a ty může získat výměnou za zajatce. Vždyť o majetcích templářského řádu, který se celým jménem paradoxně nazývá Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu, si mohou nechat další řády jen zdát.
Jen si je nechte…
Templářský řád ale zajatce i muslimy překvapí. Nabídku Saladina odmítne – a to i přesto, že ve Svaté zemi stále zůstává celá řada jejich lidí v čele s velmistrem Gérardem z Ridfordu (?–1189), jediným člověkem, který smí o transakci rozhodnout!
A není náhodou, že pouze velmistr zajetí opustí. Muslimové poté část vojáků popraví, dalších 16 000 mužů se stává otroky. Na obzoru je třetí křížová výprava. Přímo proti Saladinovi ji vyhlásí papež Řehoř VIII. (1100–1187).