Již před začátkem první světové války navštívil Tahiti Milan Štefánik, tehdy jako vedoucí astronomické výpravy. Měl zde pozorovat pohyb Halleyovy komety.
Ostrov o rozloze tisíce kilometrů čtverečních, který od roku 1880 patřil do francouzského koloniálního panství, jej zcela okouzlil, a napadlo jej vybudovat zde československou kolonii. Sám se zde později hodlal usadit.
Štefánik však svůj projekt nedotáhl do konce, v roce 1919 zahynul při leteckém neštěstí nad Bratislavou. Československé dobrodružství, ve kterém Tahiti hrálo ústřední úlohu, však neskončilo.
V roce 1924 přišel do redakce tehdejších Lidových novin zvláštní dopis. Jeho autor v něm tvrdil, že na Tahiti koupil 14 000 hektarů půdy, která je jako stvořená pro české osadníky.
Ostrov v Polynésii líčil jako ráj, kde před očima a bez větší námahy roste kakaovník, bavlna či vanilka. Navíc podle něj úřední místa na Tahiti již souhlasila s výstavnou českých škol i s politickou samostatností kolonie.
Onou záhadnou postavou, která dopisy psala, byl jistý Miloš Řivnáč. Bývalý příslušník československých legií na Sibiři se po návratu do ČSR dostal do křížku se zákonem. Defraudoval peníze a před spravedlností utekl do Polynésie.
Lidové noviny jeho dopis zveřejnily a několik desítek lidí zlákaných vidinou dobrodružství i snadného výdělku zamířilo na Tichomoří. Zde vznikly dva krajanské spolky, jeden kolem Řivnáče, druhý se rozhodl kolonizovat další polynéský ostrov Nuku Hiva.
Celá anabáze nedopadla příliš úspěšně. Kolonizátory z Nuku Hiva vyhnaly cyklóny i agresivní hmyz. Většina Čechů později opustila i Tahiti. Dodnes však na ostrově funguje hotel, který nese jméno Rivnac.
