Téměř tři století obhospodařují Maltu a pod jejich rukama ostrov změní k nepoznání. Když se ke slovu dostane Napoleon, nezůstane kámen na kameni, a tak se i oni musí pakovat. Nový stálý domov už ale nenajdou.
Neustálé stěhování
Název: Maltézský řád
Rok vzniku: 1099
Jejich jméno je spojeno s Jeruzalémem, poté musí přesídlit na Rhodos, následně na Maltu, jenže ani tam nenajdou klid. Dnes bychom Maltézský řád našli v Římě.
Zachránci zbídačených poutníků
Celým jménem Řád rytířů špitálu svatého Jana v Jeruzalémě, historie je navíc ještě překřtí na johanity. A právě ve Svaté zemi to všechno začne. Existuje totiž zdravotnické zařízení, které se stará o zbědované poutníky.
Po první křížové výpravě v roce 1099 význam špitálu ještě zesílí. Pojme až 2000 lidí a tamní bratrstvo se v únoru 1113 oficiálně transformuje na církevní řád.
Papež je dokonce osvobodí od placení desátku, jenže v dalších letech si řád najímá žoldáky na ochranu, a tak dostává militaristické rysy. Rytíř Raymond de Puy (1083–1160) sepíše stanovy a jako symbol začne používat kříž s osmi hroty.
Organizaci rozdělí na vojenské bratry, bratry ošetřovatele a bratry kaplany. Společně staví v Palestině hrady. Krajinu ale musí opustit po neúspěšných křížových výpravách.
A zase změna!
Na začátku 14. století dospějí na Rhodos, který si vymíní na chřadnoucí Byzantské říši. V červnu 1522 se k ostrovu přiblíží turecké nebezpečí. Řád tehdy tvoří 6 000 odvážlivců, kteří mají čelit až stovce tisíc vojáků.
Odolávají šest měsíců, pak hledají nový domov. Skončí na Maltě, návdavkem získají i severoafrický přístav Tripolis. A skálu z měkkého pískovce změní na prosperující ostrov, na němž hospodaří dlouhých 268 let!
Až v roce 1798 je vyžene Napoleon (1769–1821), a tak jsou rozprášeni po celé Evropě. Chvíli pobudou v Petrohradu, následně odmítnou od Švédů ostrov Gotland. A tak se usadí v Římě, zaměří se na humanitární činnost, které se bývalí rytíři věnují dodnes.
V plášti a klobouku
Název: Podvazkový řád
Rok vzniku: 1348
Podpora monarchie a obrana anglických hodnot. To všechno kdysi mají na starosti rytíři, kteří jsou součástí Podvazkového řádu.
Příhoda na plese
Anglie a Francie uvízne v konfliktu, který později dostává jméno stoletá válka. Král Eduard III. (1312–1377) chce posílit prestiž koruny a přijde s novým společenstvím. Kromě něj mu dělá společnost ještě princ z Walesu (titul dědice trůnu) a 24 rytířů!
Inspiraci nachází prý v příhodách o legendárním Artušovi. A proč zrovna podvazek? Ten vysvětluje příběh, který se údajně udál na plese v Calais. Hraběnce ze Salisbury sklouzl podvazek z nohy a dvořané se dali do smíchu.
„Hanba tomu, kdo si myslí něco zlého,“ zahřmí sálem králův hlas, který část oděvu aristokratce vrátí. Citát se navíc stává i mottem celého řádu. Historici však upozorňují, že jde spíše o smyšlený příběh.
Podvazkový řád žije vlastním životem a dotáhne to až na jedno z nejvýznamnějších britských ocenění. Šťastlivce vybírá sám panovník a jména oznamuje 23. dubna, tedy na Den sv. Jiří.
Následně vybraní získávají během ceremoniálu insignii, sametový plášť a klobouk s pštrosím peřím. Dříve také platilo, že každý rytíř má vlastní lavici v kapli sv. Jiří ve Windsoru.
Panovník jmenuje většinou významné osobnosti – v roce 2024 se pocty dočká třeba skladatel Andrew Llloyd Webber (*1948).
Inspirace antikou
Název: Řád zlatého rouna
Rok vzniku: 1430
Dnes ho dělíme na španělský a rakouský. Prestižní a designově zajímavý Řád zlatého rouna rozdělí až politika.
Pohani či katolíci?
Burgundský vévoda Filip III. Dobrý (1396–1467) si v lednu 1430 bere za manželku Isabelu Portugalskou (1397–1471), a tak na počest zakládá speciální řád.
Počet rytířů stanoví nejdříve na 24, poté nabobtná až na 50. Zaručí se například, že s nimi bude řešit vyhlašování války. Odvolává se sice na křesťanství, leč samotný symbol odkazuje na pohanský kontext.
Zlaté rouno z Kolchidy pochází z antických mýtů, kdy kůži i vlnu vzácného berana získá hrdina Aisón. Zavěšenou ovčí kůži na insigniích doplňuje ještě písmeno B, to pro změnu vzdává hold Burgundsku.
Když tamní vévodská dynastie vymře, přechází velmistrovství do rukou Habsburků. Maxmilián I. (1459–1519) si totiž bere Marii Burgundskou (1457–1482). S negativními hlasy se vypořádá, protože opovážlivce vyloučí.
Odmítnutí od diktátora
Další Habsburk – Karel V. (1500–1558) stane v čele řádu už jako devítiletý. V pozdější době ale rozšíří jeho prestiž, zároveň musí rod rozdělit právě na španělskou a rakouskou větev. Obě linie řád zachovají, přistupují k němu ale rozdílně.
V rámci jižanské varianty stojí v čele španělský král a řád vnímá jako prestižní ocenění, které například obdrží japonský císař Akihito (*1933). Kdysi je prý nabídnut i diktátoru Franciscu Francovi (1892–1975), ten ho ale odmítne.
Rakouští Habsburkové řád udrží i přes pád z trůnu. Jde o zcela soukromou záležitost rodiny a ocenění dnes uděluje Karel Habsbursko-Lotrinský (*1961).
