„Celých šest let neviděla Alžběta Kristýna svého manžela. Teď tu stojí v nejlepších šatech, aby se s ním přivítala. „Jak ho ta válka změnila, jak zestárl,“ pomyslí si, když se Fridrich konečně objeví.

„Přibrala jste, madame,“ řekne krátce pruský král, než se otočí ke své sestře a vroucně ji obejme.

Není to poprvé, co Fridrich II. Veliký (1712–1786) svoji manželku, královnu Alžbětu Kristýnu (1715–1797), tímto způsobem ranil. Jejich manželství je vůbec podivné, za dlouhých 53 let k sobě v podstatě nenajdou cestu. Proč? Podle některých historiků mohl být Fridrich homosexuál…

Otec mu lhal

„Zrádce!“ zlobí se Fridrich na svého otce, pruského krále Fridricha Viléma I. (1688–1740), který ho v dětství krutě bil a ponižoval. Slíbil mu, že si bude moci vybrat z několika princezen, a teď tohle.

Má si vzít Alžbětu Kristýnu, sestřenici budoucí rakouské panovnice Marie Terezie (1717–1780), jež údajně příliš inteligence nepobrala.

Nakonec rezignuje, ale současně se zapřísahá, že svoji nastávající nikdy v životě nebude milovat! Nebohá Alžběta Kristýna, kdyby jen tušila… Jejich první setkání dopadne rozpačitě.

Fridrich se jí moc líbí, a také on musí uznat, že 17letá dívka není tak ošklivá, jak se obával. Vadí mu však její ostýchavé a neohrabané chování.

Korunní princ tak (neoprávněně, jak se časem ukáže) dojde k názoru, že je opravdu hloupá, a proto si nezaslouží, aby se jí blíže zabýval.

Cítí se jako jelen v říji

Stojí před oltářem a po tvářích se mu koulejí slzy. Svatbu, která se koná 12. června 1733, chce mít Fridrich rychle za sebou.

Sotva obřad skončí, odvrátí se od Alžběty Kristýny a začne se bavit s jinou ženou… Nešťastná novomanželka nenachází pochopení ani u dalších členů královské rodiny, oblíbí si ji pouze Fridrich Vilém I. V létě 1736 se však oba manželé přece jen trochu „sblíží“.

Tehdy se totiž přestěhují na zámek Rheinsberg (asi 70 kilometrů od Berlína). Fridrich je zde šťastný a to se projeví i na jeho vztahu k Alžbětě Kristýně. „Sdílím osud jelena, který je právě v období říje. Za devět měsíců by se mohlo něco stát,“ napíše příteli.

A i když manželské povinnosti plní bez velké vášně, jeho žena tehdy prožívá nejkrásnější roky svého života. Ne však nadlouho…

Dodrží svůj slib

Fridrich usedá na pruský trůn v květnu 1740. Otci krátce před jeho smrtí dal slovo, že se nerozvede. Slib dodrží, ale Alžbětu Kristýnu odstaví na vedlejší kolej. Téměř se s ní nestýká a odstřihne ji od dvorského života.

„Jako bych byla zaživa pohřbená,“ stýská si Alžběta Kristýna v dopise přítelkyni. Alespoň že se její muž netahá s milenkami, další ponížení by už zřejmě nesnesla.

Lásky se nedočká

Léta běží a královna se naučí žít sama. V koutku duše ale doufá, že jí manžel přeci jen projeví svou lásku. Marně. Ve své závěti však na ni Fridrich nezapomene:

„Královně zůstavuji k příjmům, které již pobírá, ještě deset tisíc tolarů ročně jako příplatek … Zároveň žádám svého synovce (následníka trůnu Fridricha Viléma II. – pozn. red.), aby jí nadále uchoval volný berlínský byt.

Nadále jí bude projevovat úctu, která jí přísluší jako vdově po jeho strýci i jako panovnici, jež se nikdy nezpronevěřila svým ctnostem.“