I když je Měsíc naším nejbližším vesmírným tělesem, stále si řadu svých tajemství nechává pro sebe. O překvapení v jeho výzkumu tak není nouze. Zvlášť, když se jedná o podivuhodné objekty pod jeho povrchem.

Veškeré záhadology, ufology a konspirátory však musíme zklamat hned na úvod. Onen tajemný nález, který objevili vědci z Purdueovy univerzity, nemá na svědomí žádná záhadná mimozemská civilizace. Je zcela přirozeného původu. Důležité však je, že pro budoucí výzkum Měsíce může mít zásadní význam.

O co se tedy jedná? Po téměř celý rok 2012 měl Měsíc zajímavou společnost. Tvořily ji dvě americké sondy GRAIL (Gravity Recovery and Interior Laboratory), které měly dva hlavní úkoly.

V první řadě mapovaly měsíční gravitační pole a kromě toho se také snažily nahlédnout do vnitřních struktur věčného souputníka Země. Obě sondy ukončily svou činnost v prosinci 2012, když řízeně dopadly do míst mezi krátery Philolaus a Mouchez na přivrácené straně Měsíce.

Avšak data, která oba stroje přinesly, vědci studují dodnes. Údaje získané oběma družicemi přitom naznačují, že pod povrchem Měsíce se nacházejí široké tunely.

Že pod povrchem Měsíce existuje cosi zvláštního v podobě dutin, přitom naznačila už sonda Sonda Lunar Reconnaissance Orbiter, která našeho kosmického nejbližšího souseda zkoumá od roku 2009. Nyní se tedy její závěry potvrzují.

Vulkanismus je ve sluneční soustavě naprosto běžnou věcí. Sopečná činnost poznamenala tvář nejen Země, ale i Marsu či Venuše.

Sestavit mapu povrchu Jupiterova měsíce Io je prakticky nemožné, protože zdejší vulkanická činnost je natolik intenzivní, že tvář tělesa se mění každým okamžikem. Sopky zná i náš Měsíc.

Vulkanická činnost zde vrcholila před třemi miliardami let, ale to neznamená, že by se od té doby Měsíc uklidnil. Podle geologa Petera Schultze z Brownovy univerzity tu sopky řádily ještě před jedním milionem let.

A některé indicie, například pozorování záblesků z pozemských dalekohledů, naznačují, že Měsíc může být seizmicky aktivní dodnes. Tato hypotéza je však zatím podložená pouze spekulacemi.

Vulkanická činnost mění povrch tělesa a zanechává na něm své stopy. Láva navíc během svého tuhnutí může vytvářet dutiny, které poté geologové nazývají lávové tunely.

Na naší planetě není o takové objekty nouze, lze je nalézt třeba na Sicílii, na Islandu či na Havajských ostrovech. Nejdelší pozemský lávový tunel se nachází v Keni. Nazývá se Leviathan a měří devět kilometrů.

Data získaná sondami GRAIL ukazují, že podobné útvary se nacházejí i na Měsíci. Naznačují to totiž změny gravitačního pole a s tím související různá hustota látek pod povrchem. Američtí vědci sestavili i model toho, jak by tunely mohly vypadat.

Z modelu vyšlo, že se nejedná o nějaké malé výdutě, které sotva stojí za řeč. Útvary mohou být široké až pět kilometrů!

Badatelé z Purdueovy univerzity nález tunelů dali i do souvislosti s budoucími lidmi řízenými misemi na Měsíc. Pokud je tunel přikrytý dostatečně silnou vrstvou lávové horniny, je stabilní. Při kilometrovém prostoru stačí jen dva metry tlustý strop.

A právě zde by případní astronauti mohli nalézt útočiště, či skladovat zásoby. Případná základna na povrchu by totiž byla vystavena neustálému bombardování mikrometeoritů i větších objektů, které mohou způsobit závažné škody.

Kromě toho by ji ohrožovalo i smrtonosné kosmické záření, byť se dá předpokládat, že by nějakým způsobem byla odstíněna. Avšak, do jeskyní pod povrchem se nedostane ani meteorit, ani záření.

Zároveň se zde lépe udržuje teplota, výzkumníci její potenciální hodnotu spočítali na -20 °C. Kosmické agentury tyto útvary do svých plánů jistě zahrnou.