Řada přeživších Židů se po skončení druhé světové války domnívala, že Němci nebyli za zavraždění 6 milionů jejich druhů dostatečně potrestáni. Prahli po pomstě.

Vznikla proto vojenská skupina, která vytvořila plán, na jehož konci mělo stát 6 milionů mrtvých Němců. Co zamýšleli a proč jejich záměr nevyšel?

Termín holokaust (naprosté zničení, masakr), ač může být uplatňován k pojmenování jakéhokoli vyvražďování nevinných obětí, je nejčastěji spojován s nacistickým vyhlazováním nežádoucích etnických, náboženských a politických skupin, především Židů.

Právě pro ty představoval holokaust praktickou aplikaci „konečného řešení židovské otázky“, na jejímž konci mělo být úplné vyhlazení židovské populace. V koncentračních táborech třetí říše zahynulo na 6 milionů židů.

Slepá spravedlnost

Mezi 20. listopadem 1945 a 1. říjnem 1946 probíhal tzv. Norimberský proces. Ten vedli Spojenci (Spojené státy, Sovětský svaz, Francie a Británie) proti hlavním představitelům nacistického Německa.

Bylo při něm souzeno 24 největších zrůd, jež se na vyhlazování židovského i dalšího obyvatelstva podílely. Ovšem těm, kteří si prošli hrůzami koncentračních táborů, tato náhražka spravedlnosti satisfakci nepřinesla.

Proč nebyli potrestáni ti, kteří tábory smrti řídili, ti, kteří vraždili nevinné, včetně žen a dětí, v plynových komorách, a ti, kdo páchali masové popravy?

Židé se musejí pomstít sami

Má se za to, že v poválečném západním Německu zůstalo asi 13,2 milionu bývalých členů NSDAP (Hitlerovy národně socialistické dělnické strany). Obviněno jich bylo méně něž 3,5 milionu, přičemž u 2,5 milionu z nich ani nedošlo k procesu.

Nejpřísnějšími tresty byla konfiskace majetku a nemožnost pracovat ve státní správě. Není proto divu, že se zformovala židovská skupina, která se rozhodla vzít spravedlnost do svých rukou.

Vyhledáme nacisty i členy SS

Dam Jehudi Nakam (neboli Židovská krev bude pomstěna) byla vojenská skupina, působící po válce ve střední a východní Evropě. Soustředila se na vyhledávání bývalých nacistů a členů SS (ochranného oddílu NSDAP).

Poté co byl nějaký nalezen, jej členové skupiny několik týdnů sledovali. Když byl identifikován oběťmi, v převlečení za vojenskou policii jej unesli a odvezli na odlehlé místo (les, garáž), kde zasedl tribunál, který rozhodl o trestu. Ten byl okamžitě vykonán, a to oběšením nebo injekcí kerosinu.

Oko za oko, zub za zub

V rámci Nakamu se vyčlenila speciální skupina, která si říkala Nokim neboli Mstitelé. V jejím čele stál Aba Kovner (1918–1987), litevský partyzánský vůdce židovského původu, který se později stal významným izraelským básníkem.

Kovnerovi nepřišly akce pořádané členy Nakamu dostatečné. Chtěl, aby platilo, stejně jako ve starověké Mezopotámii: Oko za oko, zub za zub. Hlásal, že smrt 6 milionů Židů odčiní jen a pouze 6 milionů mrtvých Němců. Začal proto osnovat plán pomsty.

Zabijme 6 milionů Němců!

Mstitelé vymysleli, že otráví vodu v pěti velkých německých městech. Chtěli do vodovodního potrubí v Norimberku, Výmaru, Hamburku, Frankfurtu a Mnichově nasypat jed, který by všechny Němce otrávil.

Začali studovat, kudy trubky s vodou vedou a kam bude nejlepší umístit jed. Přípravy na smrtonosnou akci byly ukončeny v srpnu 1945. Obstarání jedu, který by byl účinný i při nízkých koncentracích, se ujal sám vůdce skupiny Mstitelů, Aba Kovner.

Pro případ, že by tento plán selhal, disponoval ještě záložním, tzv. plánem B, podle kterého měli být otráveni němečtí vězni.

Pro požehnání i jed do Palestiny

V září 1945 se Kovner vypravil do Palestiny, aby od tamních sionistických představitelů získal morální podporu pro svůj čin, i silný jed.

Nejprve se, podle pozdějšího svědectví Josepha Harmatze (1925–2016), jednoho ze Mstitelů, setkal s Davidem Benem Guionem (1886–1973), budoucím prvním izraelským premiérem, který však Kovnerův plán odsoudil.

Poté se vůdce Mstitelů střetl s uznávaným chemikem a pozdějším prvním prezidentem Izraele Chajimem Weizmannem (1874–1952).

Vlivní vědci zapleteni do masového vraždění?

Když mu Kovner prozradil, že potřebuje jed na otrávení nacistů ve vězení, Weizmann jeho plán podpořil – zřejmě aby ho mohl „řídit“ a zabránit mu v hromadné vraždě. O tom, že se chystá zabít miliony běžných Němců otrávenou vodou, se mu ale Aba nezmínil.

Weizmann odkázal Kovnera na Efrajima Kacira (1916–2009), předního izraelského vědce a rovněž budoucího prezidenta Izraele (v letech 1973 až 1978). Ten mu jed opatřil, jednalo se o arzenik.

Na Kovnerovi bylo, aby ho úspěšně dopravil do Evropy, což se mu ale nepodařilo. Proč?

Kdo zradil?

V prosinci 1945 se Aba Kovner, vybavený dvěma kanystry s jedem, plavil z egyptské Alexandrie do francouzského Toulonu, ale cestou byl zatčen. Jed skončil v moři a Kovner na čtyři měsíce ve vězení.

Udal ho někdo z vysokých vojenských kruhů budoucího Izraele, neboť se bál, že takovýto rozsáhlý masakr by mohl ohrozit vznik samostatného izraelského státu. Je nepravděpodobné, že by o tom Weizmann nevěděl.

Před svým uvězněním Kovner ještě stačil zaslat vzkaz své manželce a spolupracovnici Vitce Kempnerové (1920–2012) aby spustila plán B.

Plán B musí vyjít

Bez jedu i vůdce se skupina Nokim ocitla ve svízelné situaci a musela od svého plánu na otrávení 6 milionů Němců ustoupit. Nehodlala se ale vzdát úplně.

Ještě byl v záloze plán B. Arzenik se Mstitelům podařilo znovu obstarat, a to od židovského chemika z italského Milána.

Novým cílem jejich útoku se stali němečtí vězni v táborech Dachau a Stalag XIII., kde mělo být Spojenci drženo 30 a 15 tisíc bývalých příslušníků SS. Jak je však otrávit?

Podaří se otrávit nacistické vězně?

Mstitelům se podařilo infiltrovat do tábora Dachau, ale zanedlouho byli odhaleni.

Velitel akce Joseph Harmatz proto rozhodl, že se zaměří pouze na tábor Stalag XIII. Členové Nokimu zjistili, že veškeré jídlo pro tamní vězně je připravováno přímo v táboře až na chléb, který je dovážen z norimberské pekárny.

Jeden ze Mstitelů, Leipke Diestel, se v ní proto nechal zaměstnat.

Otravu skupina naplánovala na 13. dubna 1946. Měla být spojena i s ozbrojeným útokem na sídlo tribunálu, kde probíhaly procesy s nacistickými zločinci, ale kvůli silným bezpečnostním opatřením doprovázejícím soudní jednání od něj Mstitelé nakonec upustili.

Křupavý chléb pro nacisty

Dne 12. dubna 1946 vpustil Leipke Diestel do pekárny další dva členy skupiny, kteří se v objektu schovali. Když v ní osaměli, pustili se do díla. Směsí lepidla, arzeniku, mouky a vody potírali chleby určené pro bývalé nacisty.

Když je nad ránem vyrušili strážní, mysleli si, že jde o zloděje, na místě ale nenalezli nic podezřelého. Kvůli tomu se podařilo kontaminovat „jen“ 3000 chlebů, i tak ale Mstitelé předpokládali, že by jimi mohli otrávit až 13 000 Němců.

Kolik lidí zemřelo?

Když byl chléb rozdán zajatcům, po jeho požití se u nich začaly projevovat příznaky otravy. Druhý den po incidentu se ale v tisku objevily zprávy, že hospitalizováno muselo být jen 207 vězňů a na následky otravy nikdo nezemřel.

Mstitelé zřejmě nanesli na chleby příliš tenkou vrstvu arzeniku, proto otrava nebyla smrtelná, i když ve hře je samozřejmě i varianta, že skutečné počty obětí byly zatajeny. Akce každopádně skončila nezdarem.

Žádný další pokus větších rozměrů už se pod hlavičkou Nakamu neuskutečnil a sama organizace se následně roku 1950 rozpadla.