„Stříbrné jádro nahraďte mědí. Na povrchu vytvořte stříbrný povlak,“ nařizuje mincmistr v žatecké dílně na ražbu denárů.
Píše se 2. polovina 11. století a na českém trůně tehdy sedí první český král Vratislav II. Znalec by žatecké mince bez váhání označil za padělek. Jenže tahle falza vznikají na přímý pokyn panovníka…
Mincmistři si s požadavkem svého vladaře Vratislava II. (1033–1092) snadno poradí. Dohlíží na to, jak jeho lidé v mincovně ovrstvují měděné kulaté plíšky stříbrem.
Díky tomu panovník ušetří ohromné množství stříbrného kovu, který se zřejmě těžil poblíž Doupova a také v Krušných horách. Jenže zásoby stříbra nejsou příliš veliké, a proto je nutné s ním šetřit. Návod k úsporám pochází přímo z knížecího stolce.
Ovšem prvním falšovatelem z řad přemyslovských panovníků ale zřejmě není Vratislav, ale už jeho předchůdce kníže Břetislav (1002/1005–1055). Právě on totiž požaduje, aby se staré mince, denáry s vysokým obsahem stříbra, vyměnily za nové mince.
Čerstvě ražené peníze už nemusí mít tak vysoký obsah kovu. Původní denáry mají hmotnost přes 1 gram a průměr cca 20 mm, teď jsou ale mnohem menší a lehčí. Obvykle dosahují průměru 16 mm a váží méně než 1 gram.
Kníže roztáčí inflaci
Cílem je vyrobit ze stejného množství stříbra mnohem více mincí. Peníze mají sice stejnou nominální hodnotu, ale jejich reálná hodnota je mnohem nižší. Břetislav díky tomuto opatření krátkodobě plní státní pokladnu novými penězi.
Netuší ovšem, jak krátkozraký krok udělal a že vlastně roztáčí spirálu inflace. Dává do oběhu další a další peníze. Snižuje tím jejich hodnotu a způsobuje růst cen. Vratislav II. v jeho strategii bohužel pokračuje.
Jeho činnost po mnoha staletích potvrzují vykopávky, na které narazí v roce 2009 tým archeologa Petra Čecha. Po dlouholetém výzkumu odhalí v západočeském Žatci hned tři dílny, které kdysi zpracovávaly stříbro.
Jedna se nachází na Pražském předměstí, jedna přímo v centru města a třetí na Podměstí.
Horší než vpád nepřítele
Nejvíce prozrazují nálezy z Podměstí pod žateckým raně středověkým hradem. Jde o zbytky mincí z let 1061–1085, tedy z období Vratislavovy vlády a dále z počátku 12. století, tedy doby krátce po jeho smrti.
Vědci zde objevují i ostřižky měděných plíšků, které prozrazují způsob padělání i keramické nádoby s kapkami stříbra a zbytky měděného kovu. Pro archeologa je to jednoznačný důkaz penězokazectví.
„Šlo o panovnický podvod s penězi, o kterém psal už slavný kronikář Kosmas,“ vysvětluje. Kosmas (asi 1045–1125) totiž považuje panovníkem znehodnocené peníze za „horší tragédií než vpád nepřátel“.
Podvod se nepříjemně vymstí
Ovšem nápad falšovat mince se českým knížatům pěkně vymstí. Denáry z doby před Břetislavovou reformou mají dobrou pověst i v zahraničí. Bez nadsázky se dají považovat za tvrdou měnu, kterou se dá platit i v cizině. Jenže snížený obsah stříbra udělá své.
Mince ztrácejí postupně svoji hodnotu. V zahraničí už o ně není zájem a tak s nimi Češi mohou platit jedině mezi sebou. Za vlády druhého českého krále Vladislava II. (1110 – 1174) už v českých zemích nastává skutečná finanční krize.
Peníze jsou prakticky bezcenné, protože se v nich nachází minimum ušlechtilého kovu. Obchodníci už je odmítají brát a žádají platby jedině v ryzím kovu, stříbře nebo zlatě.
Teprve měnová reforma českého krále Přemysla Otakara I. (1155/1167–1230) situaci trochu stabilizuje.
Dobrý zvuk českým mincím ovšem navrátí až český král Václav II. (1271–1305), který ze stříbra nalezeného v Kutné Hoře začne razit pražské groše.
