Opatstvím Jumièges se rozlévá únorový chlad. Královský lékař Robert Poitevin se sklání nad sinalou tváří Agnès Sorelové, která již několik hodin silně krvácí z břicha. Vědoma si svého stavu činí závěť, po jejímž dokončení zavírá oči a hlavou klesá na polštář.

Z posledních sil ještě vypraví: „Kolik nicotnosti, prázdnoty a marnosti je v naší pomíjivosti.“

Agnès Sorelové (1422-1450), přezdívané též Dame de Beauté neboli Paní Krásná, která si nejen svou krásou podmanila francouzského krále, se za svůj krátký život podařilo změnit historické tabu francouzského dvora, neboť byla první oficiální královskou metresou.

Do Jumièges přijela navštívit svou životní lásku – francouzského krále Karla VII. (1403-1461), kterému týž měsíc porodila již čtvrtou dceru, ta však po několika dnech zemřela.

Toto neštěstí pouze přispělo k jejímu stále se zhoršujícímu zdravotnímu stavu. Cítil to i král, který ačkoliv zrovna slavil úspěchy na bojištích v Horní Normandii, kde ve stoleté válce zasazoval

Angličanům jednu porážku za druhou, opouštěl kvůli Agnès generální štáb, aby se svou milou strávil alespoň nějaký čas, který jí zbýval.

Andělské tělo

„Kdo je to? Ještě jsem ji tu neviděl,“ ptá se Karel VII. při příležitosti návštěvy švagra Reného z Anjou (1409-1480) s manželkou vedle stojícího komořího. „To je Agnès Sorelová, pane,chráněnka lotrinské vévodkyně,“ odvětí sluha.

Modré oči a nádherné plavé vlasy splývají na poprsí v odhaleném výstřihu šatů, které by k hříchu svedlo i světce. V kombinaci s ženským šarmem je dívka pro krále neodolatelná.

Ačkoliv je Karel VII. již přes dvacet let ženatý s Marií z Anjou (1404-1463), se kterou zplodil dvanáct dětí, setkání s Agnès ho zasáhne jako blesk z čistého nebe.

Do té doby zasmušilý král, kterého manželství citově nenaplňuje, poznává dosud zcela neznámé city. Zamiluje se do Agnès a dívka city opětuje.

Aby spolu mohli trávit nerušené chvilky, věnuje jí král několik panství, včetně Loches, Razilly či zámku de Beauté, tedy z Krásy (odtud přezdívka „Paní z Krásy“).

Hříšnice v korzetu

Láskou poblouzněný král již nechce nic tajit a činí rozhodující krok – Agnès Sorelovou ustanovuje první oficiální královskou milenkou. Agnès si počíná velmi schopně.

Angažuje se v politickém životě a svůj vliv na krále využívá mimo jiné i k prosazování pomoci chudým. Pozornost veřejnosti na sebe poutá i svým výstředním oblékáním.

Upnuté korzety s hlubokými výstřihy a krásné šperky vzbuzují pobouření jak u prostého lidu, tak u členů královského dvora a církve. Ti Agnès hanobí a nazývají hříšnicí, jež svedla hluboce věřícího krále na scestí.

Přes všechnu kritiku je Karlův mimomanželský poměr s Agnès pevný a je zároveň vůbec prvním případem, kdy panovník přestal svoji nevěru tajit a ke svému vztahu se naopak otevřeně hlásil.

Vrah následníkem trůnu?

Agnès Sorelová umírá v únoru 1450, právě když francouzská vojska potlačují poslední vzdor anglických pluků v Normandii. Dle první verze se jí stane osudnou úplavice. Královstvím se však proslýchá, že byla otrávena rtutí.

Hlavním podezřelým je králův finanční rádce Jacques Coeur (1395-1456), který je i uvězněn, ale vinu na otravě odmítá. Mnohem pravděpodobnějším viníkem se zdá být Karlův syn a následník trůnu Ludvík XI. (1423-1483).

Ten těžko snáší pohled na každodenní potupu své matky a často Agnès napadá slovně a snad i fyzicky.

Vědci mají jasno

V roce 2005 francouzský vědecký tým vedený Philippem Charlierem (*1977) podle kosterních pozůstatků odhalil, že Agnès Sorelová byla skutečně otrávena vysokou dávkou rtuti.

Rtuť se v minulosti používala jako lék na škrkavku nebo též v kosmetických přípravcích, proto se nabízí možnost, že předávkování bylo pouze nehoda. Šlo tedy o nešťastnou náhodu či vraždu?

Francouzský spisovatel Pierre Bellemare (*1929) se kloní ke druhé možnosti. Ve své knize Hrozná pravda říká: „Omyl v dávkování je nemyslitelný… Jedná se prostě a jednoduše o vraždu.“