Karlu Albertovi Buquoyovi (1607–1663), synovi zesnulého Karla Bonaventury (1571–1621), je 20 let, když rod Buquoyů za vojenské zásluhy svých členů získává v Čechách inkolát – právo usadit se a zastávat zemské úřady.
Mladík se ale do Čech zrovna nehrne. Svou slibnou kariéru odstartoval už v 17 letech, kdy ho infantka Isabela (1566–1633), místodržitelka španělského Nizozemí, jmenovala hrabětem nizozemské provincie Henegavsko.
Karel krok za krokem stoupá po vojenském žebříčku. Třebaže vlastní v jižních Čechách rozsáhlá panství Nové Hrady, Rožmberk a Libějovice, která dostal už jeho otec 6. února 1620 místo nevyplaceného žoldu, stráví téměř celý svůj život ve španělském Nizozemí.
Do Čech se podívá jenom jednou. Pro budoucí generace Buquoyů ale zajistí nedělitelnost zdejšího majetku.
Zakladatel kláštera
Vojenské kariéře se nevyhne ani Ferdinand Buquoy (1634–1685). Hned po smrti jeho otce Karla Alberta (1607–1663) v roce 1663 ho nemine jmenování velitelem oddílu pěšáků, které mu uděluje zástupce nizozemského guvernéra.
Ferdinanda ale pronásleduje smůla. V bitvě u St. Gottharda na řece Raab (dnes na maďarsko-rakouských hranicích) roku 1664 je těžce raněn. Slíbí potom bohu, že pokud se uzdraví, založí klášter. Svůj slib úřadující císařský rada a komoří také poctivě dodrží.
Po 13 letech vybuduje v jihočeských Nových Hradech klášter servitů. Jeho děti umírají malé a bratr Johann Franz (1635–1662) se nedožije ani třicítky, proto rodovou štafetu přebírají Ferdinandovi mladší sourozenci.
Vzdává hold vzdorokráli
Franz Leopold (1703–1767) se sice rád baví, ale zároveň splácí rodinné dluhy po předcích ve výši 719 499 zlatých a 40 krejcarů a dokonce se mu u věřitelů podaří sjednat slevu 200 000 zlatých!
Přesto ještě v roce 1756 v rodovém rozpočtu chybí 398 644 zlatých. Franz Leopold se také zaplétá do politiky.
Když Bavoři v roce 1741 během války o rakouské dědictví obsazují Čechy, vzdává hold bavorskému kurfiřtovi Karlu VII. Albrechtovi (1697–1745), jenž se prohlašuje českým vzdorokrálem. Franz Leopold má ale štěstí.
Poté, co právoplatná dědička českého trůnu Marie Terezie (1717–1780) obnovuje svoji vládu, nejenže mu odpouští, ale dokonce mu postupně svěřuje úřad tajného rady, maršála, komořího i hofmistra.
