Ve středočeských Lidicích se schyluje k masakru. V noci na 10. června jednotky SS obec obkličují. Vtrhnou i na faru. Zatímco příslušníci rabují kostel, velitel Max Rostock si vezme do parády faráře Josefa Štemberku.

Surovým bitím a kopáním žene 73letého starce na popraviště. Na jednoho z hlavních katů lidických mužů, žen a dětí je ale spravedlnost krátká.

Navzdory vzpříčenému náboji v samopalu a nepřesně hozenému granátu se atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (1904–1942) podaří. Řezník z Prahy asi týden po útoku dvojice československých výsadkářů umírá.

Zabití vysokého nacistického důstojníka však němečtí okupanti nenechají bez odezvy.

Při pátrání po strůjcích atentátu se Němci mylně dovtípí, že odbojářům pomáhají i někteří z obyvatel Lidic na Kladensku. Ačkoliv sami si omyl za pár dní uvědomí, v Berlíně chtějí vidět výsledky. Obec proto demonstrativně srovnají se zemí.

Jedním ze sedmi velitelů, kteří se na vyhlazení Lidic podílejí, je i šéf kladenské stanice zpravodajské služby SS v Kladně, Obersturmführer Max Rostock (1912–1986).

Odhalen napodruhé

Pod jeho dohledem esesáci vyvádějí muže starší 15 let z domovů a soustřeďují je ve sklepě a chlévě lidického Horákova statku. „Rostock sám odvedl na popravu faráře Štemberku… V následujících dnech se aktivně účastnil odebírání dětí lidickým ženám v tělocvičně kladenského gymnázia,“ píše o účasti Rostocka na masakru v Lidicích, při nichž bylo zavražděno 340 lidí, český historik Prokop Tomek. Když se válka chýlí ke konci, uprchne Rostock nejdříve do Rakouska a pod změněnou identitou se zde živí jako malíř pokojů. Jemu to ale vymaluje až vlastní žena. Pravděpodobně kvůli manželským rozepřím ho napráší americkým úřadům a Rostock jde do vězení.

Při převozu se mu podaří utéct, ale krátce nato je opět zatčen. Až nyní si úřady prověří jeho minulost a vyjde na světlo celá pravda o zvěrstvech, na nichž se za války podílel. V dubnu 1950 jej Francouzi vydají do Československa.

Poválečná kolaborace

Smrt. Takový je verdikt, který nad Rostockem a dalšími třemi válečnými zločinci vynese československý soud. „Tak přeci spravedlnost,“ oddechnou si přeživší holokaustu. Ne tak rychle. V dubnu 1953 prezident Antonín Zápotocký (1884–1957) Rostocka na tajný návrh sekretariátu ÚV KSČ omilostní!

Nad důvody lze pouze spekulovat. Za pár let za ním dokonce přijdou příslušníci Státní bezpečnosti s nabídkou na spolupráci. „Nacisté a kolaboranti špiclující pro tajnou policii byli především v prvních dvou desetiletích součástí komunistické každodennosti,“ připomíná Tomek.

Rozvědku vypeče

„Navenek se sice komunistický režim tvářil, že bojuje proti nacistům, s řadou z nich ale skrytě spolupracoval a využíval je,“ připojuje se Jiří Plachý z Vojenského historického ústavu. Rostock je ukázkovým příkladem.

V únoru 1960 je v rámci akce Fritz nasazen v západním Německu jako špion pro československou rozvědku. Jakmile se ale ocitne za hranicemi, přísliby o spolupráci se mu z hlavy vypaří rychlostí akutní úplavice.

Když selžou všechny pokusy o opětovné navázání kontaktu, česká strana věc vzdá a akci Fritz ukončí. Max Rostock umírá v poklidu roku 1986.