Policista pokyne dobře oblečené dámě. Jemu samotnému je situace poněkud trapná. Kontrolovat někdejší princeznu. Jenže Mariana Vilemína Oranžská musí hlásit každý přechod prusko-slezských hranic. Mstí se jí tak její bývalý švagr, pruský král…

Nákladné šaty, okázalá slavnost, a přesto ji nic moc dobrého nečeká. Když půvabná princezna Mariana Vilemína Oranžská (1810–1883), sestra budoucího nizozemského krále Viléma II. (1792‒1849), řekne 14.

září 1830 „ano“ svému bratranci Albrechtovi Pruskému (1809–1872), stoly se prohýbají jídlem a pitím. Bohatá veselka ale manželům štěstí nezajistí. Vzdělané a liberálně vychované Marianně strohé prostředí pruského dvora příliš nesedí.

Přesto manželovi porodí pět dětí (jedno se narodí mrtvé).

Nevěry kompenzuje cestováním

Svůj cit pro krásu, pro který nenalézá na dvoře pochopení, uplatní princezna jako stavitelka. V Kamenci poblíž polského Kladska na panství, které zdědila po matce, buduje zámek. Organizování prací na paláci z červených cihel trochu zaměstná její myšlenky.

Dvorské tamtamy jí totiž donesly zprávy, že ji manžel podvádí. Moderní žena nechce manželův bujarý život a avantýry mlčky snášet. Už její dopisy z 30. let 19. století naznačují, že se chce rozvést, jenže pruský ani nizozemský soud její požadavek odmítne.

Proto Marianna raději pobývá mimo berlínský dvůr, cestuje po Evropě, aby se nemusela stýkat se záletným manželem. Nakonec se ale nevěrníkovi pomstí stejnou mincí.

Konečně svolí k rozvodu

Když princezně učaruje její ženatý tajemník Johannes van Rossum (1809‒1873), jde o nepříliš překvapivý výsledek nešťastného manželství. Na rozdíl od svých současnic, které se zatnutými zuby zůstávají v nevhodných svazcích, ona už dál trpět nechce.

„Opustím ho,“ rozhodne se a se svým milencem najde azyl v Bílé vodě na Jesenicku, na tehdejších hranicích Pruska a Slezska.

Chce být nedaleko svých bývalých statků v Polsku a mít možnost navštěvovat svoje děti. Skandální krok má svoji dohru. „Na váš zámek nemáte přístup.“ K rozvodu nakonec dojde 28. března 1849. Princezna čeká s milencem dítě a pruský a nizozemský dvůr se konečně rozhoupou a svolí k rozvodu.

Kdyby se v manželství narodilo milencovo dítě, byl by skandál ještě horší…

Ponížení si nenechají líbit

Pruský král Fridrich Vilém IV. (1795‒1861), starší bratr Mariannina bývalého manžela, si ale ponížení svého mladšího sourozence a celé královské rodiny nenechá líbit. Neposlušné exšvagrové její čin pořádně osladí.

„Zakazuji vám pobývat na pruském území déle než jediný den. Při každém příjezdu a odjezdu se budete hlásit na policii,“ přikazuje jí. Marianna tak každý den potupně dojíždí 10 km z Bílé Vody do Kamence.

„Nesmíte do paláce vstupovat hlavním vchodem,“ zní další z královských zákazů. Nezbývá jí proto, než si zřídit provizorní vstup jedním z oken. Přesto Marianna nezahořkne. Nikdy se nechová povýšeně a ochotně přispívá na charitu.

Věnuje například peníze na stavbu evangelického kostela ve svém novém bydlišti. Kupuje si také zámek v Reinhartshausenu v Porýní, kde v roce 1883 umírá.