V roce 1969 stanuli lidé poprvé na Měsíci, což byl milník pro lidstvo. Málokdo však tuší, že za tímto triumfem stály i kontroverzní postavy – bývalí nacističtí vědci.

Operace Paperclip, tajný program Spojených států po druhé světové válce, poskytl těmto expertům beztrestnost a nové domovy výměnou za jejich cenné znalosti. Jakou cenu však Amerika zaplatila za tento „ďábelský pakt“ a jak moc byla morální kompromisní?

Na nehostinný měsíční povrch klesá americký lunární modul Eagle. Uvnitř stroje se 20. července 1969 nachází americký astronaut a pilot modulu Edwin Buzz Aldrin (*1930), ale i velitel mise Apollo 11 Neil Armstrong (1930–2012).

Jde o zlomový okamžik pro lidstvo, jehož zástupci poprvé přistanou na nehostinné pozemské oběžnici! Když Armstrong o více než šest hodin později vystoupí z modulu, výstižně to okomentuje:

„Je to malý krok pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo.“ Po ukončení mise přistávají tři astronauti na hladině Tichého oceánu, a to včetně pilota velitelského modulu Columbia Michaela Collinse (1930–2021).

O čem se však v případě této světoznámé události příliš nemluví? Za americkým vesmírným úspěchem totiž stojí i bývalí nacističtí vědci původem z třetí říše!

Vynálezce raket z Peenemünde

Během mise Apollo 11 vynáší modul z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě raketa Saturn V.

Tento více než 110 metrů vysoký „div techniky“ je vyvinut v Marshalově letovém středisku NASA v Alabamě a je využit během většiny amerických měsíčních misí!

Za raketou Saturn stojí tým techniků, vedených zkušeným německým raketovým konstruktérem Wernherem von Braunem (1912–1977). Ale i dalšími bývalými nacisty!

Ani minulost slavného vynálezce není tak „neškodná“ jako jeho pozdější podíl na vesmírném programu! Braun totiž vyvíjí pro USA i válečné rakety. A především během druhé světové války (1939–1945) patří mezi nejschopnější nacistické techniky a vynálezce!

Mezi jeho majstrštyky patří rádiově řízená raketová střela V-2, vyvíjená u městečka Peenemünde na pobřeží Baltského moře v severním Německu.

Smrt letící na Londýn!

Na pobřeží Baltského moře v severním Německu tehdy skupina vědců a techniků zkouší a testuje asi 14 metrů dlouhé rakety, které později nesou konvenční nálože. Zajímavostí je, že jejich pohon zajišťuje obyčejný etanol (běžný alkohol – pozn. red.).

K jakému účelu mají sloužit? K zasažení nepřátelských cílů na území Spojenců! K jejich válečnému využití skutečně dojde, když je více než 3000 raket V-2 Němci odpáleno v posledních měsících druhé světové války.

Největší škody vynález zkázy způsobí v anglickém Londýně a okolí, a také v oblasti belgických Antverp. Celkový výsledek?

Počet obětí „Braunových“ raket se odhaduje na zhruba 7000 osob, především z řad civilistů, včetně tisíců raněných a obrovských materiálních škod.

Jejich psychologický dopad na civilní obyvatelstvo byl devastující, protože rakety dopadaly bez varování, což vyvolávalo neustálý strach a nejistotu.

Neviňátko s puncem vraha?

Německý konstruktér má proti ničivému využití V-2 protestovat, proto je prý v roce 1944 zatčen a vyslýchán gestapem.

Údajně díky přímluvě mocného ministra válečného průmyslu třetí říše, Alberta Speera (1905–1981), je nakonec ze spárů tajné policie osvobozen. Ale nebylo vše jinak?

Podle svědků jde totiž o historku, která má expertovi po válce dodat punc „neviňátka“. Braun totiž dobře ví, k čemu budou rakety sloužit, a je ve skutečnosti zatčen gestapem kvůli vyslovení pochybností o vítězství nacistického Německa!

Opakovaně též vybírá vězně z koncentračních táborů pro úmornou a nebezpečnou práci. A je obeznámen s nelidskými podmínkami výroby V-2 v podzemní továrně Mittelwerk v Durynsku, kde zadržení umírají každý den po desítkách.

Hladem, vyčerpáním, nebo násilnou smrtí. Pracovní podmínky v Mittelwerku byly brutální, vězni byli nuceni pracovat dlouhé hodiny v chladu a tmě, často bez jídla a s minimálním odpočinkem.

Mnozí z nich zemřeli na nemoci, vyčerpání nebo byli popraveni za sebemenší prohřešek. Braunova znalost těchto skutečností a jeho účast na využívání nucené práce z něj činí vysoce kontroverzní postavu, přestože jeho vědecké schopnosti byly nesporné.

Operace pod patronátem prezidenta

Braun se však kvůli svým unikátním znalostem a schopnostem ocitá v květnu 1945 na seznamu americké tajné služby OSS. Ten později obsahuje jména dalších 1600 nacistických vědců. Brzy je vyhledán v Německu speciálním týmem.

V září 1945 následuje jeho převoz do USA v rámci operace Paperclip (Kancelářská sponka – pozn. red.). Co je jejím cílem? Využití klíčových specialistů s raketovým, leteckým, kosmickým, lékařským, biologickým a chemickým zaměřením.

Specialistů, kteří se budou „hodit“ pro vojenské i průmyslové účely USA, a to zejména s ohledem na nebezpečnou sovětskou konkurenci a nutnost zabránit jejich činnosti tam nebo v jiných zemích.

Tajnou akci v srpnu 1945 dokonce posvětí prezident Spojených států amerických, Harry S. Truman (1884–1972)!

Operace Paperclip byla motivována především studenou válkou a obavou, že by Sovětský svaz mohl získat přístup k těmto vysoce kvalifikovaným vědcům.

USA si uvědomovaly, že jejich pokročilé technologie, zejména v raketové technice, budou klíčové pro budoucí globální dominanci.

Příběh Operace Paperclip je komplexní a morálně nejednoznačný.

Zatímco na jedné straně vedl k neuvěřitelným vědeckým pokrokům a pomohl Spojeným státům dosáhnout vesmírné dominance, na druhé straně představoval kompromis s nacistickou minulostí a vyvolává otázky o etice vědeckého pokroku za každou cenu.

Role osobností jako Wernher von Braun v americkém vesmírném programu je nepopiratelná, ale je stejně tak důležité nezapomínat na jejich temnou minulost a oběti, které byly zaplaceny za jejich „vykoupení“.

I po desetiletích zůstává Operace Paperclip předmětem historických debat a etických úvah.