Olympijský oheň, symbol míru a naděje, je nedílnou součástí moderních olympijských her. Jeho putování z Olympie do hostitelského města je plné symboliky, ale i kontroverzí a neočekávaných událostí.
Zároveň se však v historii olympiády zapsala i tragédie, která navždy změnila vnímání bezpečnosti na hrách – mnichovský masakr v roce 1972. Pojďme se podívat na příběh olympijského ohně, jeho historické milníky a také na temnou kapitolu, která připomíná křehkost míru.
Olympijská pochodeň, symbol her: Co se děje, když zhasne?
Jedním ze základních symbolů olympijských her je olympijský oheň, vyjádřený formou pochodně. Připomíná oheň, který podle legendy ukradl Prométheus bohu Diovi a dal ho lidem.
Původ tohoto symbolu pochází ze starověkého Řecka, kde byl oheň udržován po dobu trvání her. Tento zvyk byl obnoven na letních olympijských hrách v Amsterdamu v roce 1928.
Nacistická štafeta s olympijskou pochodní
Navázala na něj nacisty zavedená tradice přenášení olympijského ohně, zapáleného v Řecku, ze země do země, dokud nedorazí do země konání her.
Vymyslel ji člen německého organizačního výboru Carl Diem (1882–1962) pro letní olympijské hry v Berlíně v roce 1936. Nacisté zneužili štafetu s pochodní i celé hry ke své propagandě, režisérka Leni Riefenstahlová o nich dokonce natočila film s názvem Olympia.
Někdy se ovšem stane, že plamen zhasne, na vině je často počasí, pád nositele štafety či záškodník.
K prvnímu úmyslnému uhašení pochodně došlo v Čechách
Poprvé pochodeň vyhasla v roce 1936, a to v Praze na Staroměstském náměstí.
Levicoví demonstranti, kteří považovali běh s ohněm za propagaci agresivního němectví a čistě politický rituál, na čas zablokovali blížící se běžce, takže nedošlo včas k předávce pochodně. Co se děje v takovém případě?
Olympijský oheň je symbolem míru, naděje a tolerance, k jeho opětovném zažehnutí tak nemůže být použit ledajaký plamen. Naštěstí je při počátečním zapálení v Olympii pořízeno i několik záložních pochodní, které lze v případě potřeby využít.
Nejhorší olympiáda v historii? Mnichov 1972…
Olympiáda pořádaná v Mnichově v roce 1972 měla být radostnou událostí. Měla dát zapomenout na poslední olympijské hry v Německu konané v roce 1936, které zneužil Adolf Hitler k propagandistickým účelům.
Bezpečnost v mnichovské olympijské vesnici proto nebyla prioritou, policisté v ní nebyli vůbec ozbrojení a sportovci z ní odcházeli a vraceli se, aniž by je kdokoliv kontroloval.
11 mrtvých izraelských olympioniků
Na nedostatky v ochraně sportovců upozorňoval německé i izraelské úřady Šmuel Lalkin, vedoucí izraelské olympijské delegace, nebylo mu však dopřáno sluchu. Nikdo nemohl tušit k jaké hrůze zanedlouho dojde.
Dne 5. září 1972 unesla palestinská skupina Černé září, jež údajně vznikla pod záštitou Fatahu, 11 izraelských sportovců, které následně zavraždila. Události se dodnes říká Mnichovský masakr.
Olympijský oheň, původně symbol antického Řecka, se stal klíčovým symbolem moderních her, přinášejícím poselství míru a jednoty. Avšak jeho historie není jen o lesku a slávě.
Ukazuje i na zneužití sportu pro politické účely, jako tomu bylo v nacistickém Německu, a připomíná, že i ty největší oslavy lidského ducha mohou být poznamenány tragédií, jako byl mnichovský masakr.
Tyto události slouží jako důležitá připomínka, že mír a bezpečnost jsou hodnoty, které je třeba neustále chránit a ctít.
