Zcela obyčejný kus oblečení, který už ani nevnímáme. Ovšem kdyby nám najednou všechny zmizely ze skříně, rozhodně bychom je hledali! Ne vždycky však byly ponožky takovou samozřejmostí jako dnes.

Je vám zima na nohy? A jste zrovna v pravěku? V tom případě vezměte kus zvířecí kůže a omotejte si ho kolem nohou. Tak, ještě zavázat okolo kotníku a jakési první „ponožky“ jsou na světě!

Podle archeologických nálezů to tak dělají lidé už před 7000 lety a pokračují v tom i ve starověku. Postupně se však přidávají i další varianty. Řecký básník Hésiodos se například na přelomu 8. a 7. století př. n. l. zmiňuje o tzv. piloi, rounech ze zvířecích chlupů, které se vkládají do bot za účelem zahřátí.

Nejstarší skutečně dochované ponožky pocházejí z egyptských hrobek ze 3. a 6. století a jsou vyrobené starou technikou pletení. Mezi místem pro palec a pro prsty mají mezeru, což jen napovídá, že je Egypťané nosili se svými tolik oblíbenými sandály.

Ke kolenům i až do pasu

Ponožky a sandály tvoří nerozlučnou dvojku celá století. Nosí tak i Římané svoje udones, které začnou ve 2. století sešívat z vystřiženého kusu tkaniny.

Výhradně k ponožkám patří i mladší japonské tabi, jejichž barva závisí na sociálním statusu (obyčejní lidé mají modré, bohatí třeba i zlaté).

Středověké ponožky však dnešní modely moc nepřipomínají. Vlastně bychom je nazvali spíš punčochami. V Evropě se nosí zhruba od 11. století tzv. chausses, ušité z vlněné látky, které příliš nesedí a zrovna pohodlné taky nejsou.

Sahají minimálně ke kolenům a přichyceny jsou podvazky. Nosí je hlavně muži ke svým typickým tunikám. Když se pak tuniky v 15. století zkrátí, chausses sahají až po pás.

Různých druhů ponožek a punčoch už v této době najdeme více, šité i pletené, z vlny, hedvábí i jiných materiálů, ovšem vzhledem k náročné ruční výrobě jsou drahé a většinou záležitostí bohatých.

Až do té doby, než se do jedné ženy živící se jejich výrobou zamiluje Angličan jménem William Lee (1563-1614).

Zkusme to na stroji !

Jak jinak svou vyvolenou oslnit, než jí ulehčit práci, říká si kněz s vynalézavým duchem a v roce 1589 dokončuje svůj vynález nazvaný „stocking frame“. Jednoduše pletací stroj. Ponožky jsou na něm hotové 6x rychleji než ručně!

Vše funguje perfektně a Lee se nadšeně rozhodne požádat o patent královnu Alžbětu I. (1533-1603). Bohužel ale neuspěje. „Jsou beztvaré a hrubé!“, nelíbí se panovnici, která je zvyklá na jemné hedvábné ponožky dovážené ze Španělska.

Lee si připomínky vězme k srdci a stroj upraví tak, aby dělal ponožky jemnější a lepší kvality. Ale odmítnut je i podruhé: „Co když všichni živící se výrobou ponožek přijdou o práci?“

Vynálezce nakonec uspěje až ve Francii, u krále Jindřicha IV. (1553-1610), který ho finančně podpoří k otevření továrny ve městě Rounen. Ponožky se konečně stávají dostupnějšími, i když ještě nejméně 200 let stroje i ruční pletaři pracují bok po boku.

Krátké, pružné a zářící barvami

Ještě do 19. století mezi ponožkami a punčochami v podstatě není rozdíl. Když ale muži začnou nosit kalhoty ke kotníkům a už ne pouze po kolena, dělat dlouhé ponožky je zbytečné a alespoň verze pro pány se zásadně zkracuje.

Ty nejluxusnější jsou stále z hedvábí, materiály už se ale mění a přibývají nové.

Ve 20. století přichází největší revoluce s vynálezem nylonu (1938) a poté ještě s přidáváním elastanu (50. léta). Ponožky jsou najednou úžasně pružné, na více různých nohou sedí jedna velikost a v továrnách to jede jako na drátkách.

Nudným kusem obleční ponožky rozhodně nejsou! Především když se začnou dělat z bavlny, která se snadno barví, předhánějí se výrobci s odstíny a vzory.

Ponožkovou klasikou je už od 20. let minulého století vzor zvaný argyle – kosočtverce protkané jemnými liniemi, pocházející ze stejnojmenné oblasti ve Skotsku.