Do jihoamerického Peru lákají lovce senzací obří geoglyfy, unikátní pouštní výtvarná díla nacházející se na náhorní planině Nazca, jejichž stvoření nepřestává fascinovat.
Do současnosti se zachovalo mnoho odkazů starých kultur a civilizací, nejinak je tomu i v tomto případě.
Desítky nejrůznějších motivů tvořených světlými liniemi vystupujícími z tmavého podkladu v pouštním terénu je možné rozpoznat pouze při pohledu z větší výšky. Rozkládají se na prostranství o rozloze více než 500 kilometrů čtverečních.
Jejich vznik je kladen mezi roky 500 př. n. l. až 500 n. l.
Mnoho kreseb na jednom místě
„Tato vysoko položená holá planina je pokryta kresbami různých druhů ptáků, zvířat, nachází se zde obrazec pavouka, opice a velryby zabijáka, trojúhelníky, spirály a přes 13 tisíc přímých linek, z nichž některé jsou více než 40 kilometrů dlouhé a bez odchylky probíhají velmi členitým terénem,“ popisuje autor publikací skotského původu Richard Gordon.
Dnes místo představuje jen vyprahlou nehostinnou poušť, ale v minulosti údajně sloužila lokalita místním obyvatelům pro zemědělské účely.
V oblasti Střední a Jižní Ameriky tisíce let před Inky žili lidé z kultury Nazca, o které se toho příliš neví, protože se nedochovaly žádné písemnosti nebo jiné artefakty o jejich životě.
Jediným dokladem tak zůstávají obdivuhodné geoglyfy, jichž je přes 1000. Je téměř nepředstavitelné, že by byl člověk schopen vytvořit něco tak úchvatného, aniž by mohl využívat ptačí perspektivy, i to je důvod, proč místo přitahuje mnoho záhadologů, kteří připisují vznik mimozemským civilizacím.
„Jak mohli Nazcané tak přesně vytvořit takto rozměrné obrazce, není jasné, a stejně tak nikdo nechápe, jaký byl jejich účel,“ prohlásil italský publicista a badatel Giulio Di Martino.
Ještě ani zdaleka nevydala všechna svá tajemství
V minulých letech byly v této lokalitě, která má stále co nabídnout, nalezeny nové obrazce, zasloužili se o to japonští badatelé z univerzity Jamagata. Identifikovali přes 140 nových geoglyfů.
Skupinu badatelů vedl profesor kulturní antropologie a archeologie Masato Sakai, jenž se tímto světovým unikátem zabývá od roku 2004. Ku pomoci jim byly moderní technologie, především pak satelitní snímky s vysokým rozlišením, díky nimž se jim podařilo zmapovat rozsáhlé území.
Jako další přišla na řadu umělá inteligence od IBM, která pomáhala rozklíčovat satelitní snímky a rozpoznat z nich nějaké konkrétní vzory, což se nakonec zdárně podařilo.
Obrazce, na něž měla po několik let probíhající eroze ničivý dopad, bylo možné rozluštit jedině pomocí chytrých algoritmů.
Typ A a B
Odborníci čerstvě nalezené geoglyfy rozdělili do dvou typů – na Typ A a na Typ B. Pod Typ A spadají obrazce z mladší doby, tedy vzniklé mezi léty 100-300 n. l., jež mají více než 50 metrů. Do druhé skupiny se řadí výtvory z let 100 př. n. l. až 100 n. l.
s délkou nepřesahující 50 metrů.
Jednou z možných teorií, k čemu geoglyfy měly údajně sloužit, je i ta, kdy větší obrazce vyobrazovaly především zvířata a staly se rituálními místy, kdežto menší díla nalezená podél cest využívali pro svou orientaci cestovatelé, jež krajem procházeli.
„V každém případě je to ale pozoruhodný, poetický druh úspěchu:
téměř nepochopitelně pokročilý myslící systém vytvořený moderními lidmi umožňuje odhalit dosud nepochopitelný symbolický systém vytvořený lidmi z dávných dob,“ sdělil Peter Dockrill, současný australský publicista.
