Skip to content

Obřady řemeslnických cechů: Proč městské rady zakazovaly podivné tance s meči?

V ulicích Prahy se ozývá zpěv a hudba. Roku 1308 vítá město svého krále Jindřicha Korutanského. Pražští nožíři, řezníci a kožešníci svírají v rukou lesknoucí se meče. Na panovníkovu počest s nimi šermují a pohybují se v rytmu zvláštního tance…

„Díváme se na zjev nový, tance řemeslnických družstev…Řezníci a kožišníci provozují tance zvláštní dlouhými řadami,“ líčí zbraslavský kronikář Petr Žitavský (1260/1275–1339), očitý svědek události, příjezd krále Jindřicha Korutanského (1265/1280–1335) do Prahy v roce 1308.

Už o století dříve se pražští řezníci proslaví svými cechovními tanci. Vznikají cechy, sdružení, která dohlížejí na zájmy řemeslníků, hlídají kvalitu a ceny výrobků. Lidé se pyšní svojí příslušností k nim a dávají ji okázale najevo.

Při slavnostních příležitostech se oblékají do cechovních šatů a berou si nástroje typické pro své řemeslo. Aby se jaksepatří předvedli ostatním, tancují s nástroji při slavnostních příležitostech. Mečířům a nožířům, řezníkům, koželuhům a kožešníkům nechybí meče, bednářům obruče, soukeníkům praporce, kovářům píky (zbraň s kovovým hrotem – pozn. red.).

Za vlády Jindřicha Korutanského (sedící) nejsou nožířské tance žádnou novinkou. Objevují se už o století dříve..

Císař není žádný asketa „Nejslavnější byl mečový tanec nožířského cechu v Norimberku. Roku 1350 udělil prý tamějším nožířům Karel IV. privilegium, podle kterého měli právo tancovat o masopustě s meči.

Od roku 1615 jsou pravidelně zaznamenány popisy těchto tanců v Norimberku,“ vypráví český historik Čeněk Zíbrt (1864 – 1932). Obřadní tance se stávají velkolepou podívanou. Z období 1490 – 1615 existují pravidelné zápisy o jejich provozování v Norimberku.

Podle Zíbrta se tu konaly slavnosti spojené s tancem každých sedm let. Sám císař Karel IV. (1316–1387) není žádný asketa, rád si dopřává různé životní radosti a stává se i příznivcem tanečního umění.

I Karel IV. (se svojí ženou Annou Svídnickou) si nenechá ujít žádné radosti života. Během vítání dojde i na tanec.

Tanečníci přijdou do pekla „Záhy přidružily se k tancím mečovým zlořády, které byly od úřadů tepány. Roku 1487 usnáší se městská rada v Kolíně (nad Rýnem – pozn. red.), aby o masopustě byly tance mečové zapovídány,“ píše německý spisovatel Ernst Weyden (1805–1869). Taneční zábava podle názoru mnoha tehdejších světských i církevních autorit vzbuzovala v lidech primitivní pudy. Městská rada, která měla na starosti zajištění pořádku v ulicích, proto jakýmkoli tanečníkům nejraději viděla paty.

„Tanec je veliký hřích. Ti, kdo tancují, přijdou do pekla,“ cituje dobové mravokárce Zíbrt. Zákazy tance se množí, ale lidé si z nich stejně nic nedělají…

Zimního krále Fridricha Falckého čeká v polské Vratislavi čeká bombastické taneční uvítání.

Kožešníci uctívají krále 23. února 1620 přijíždí český král Fridrich Falcký (1596 – 1632) do polské Vratislavi. Během uvítání před něj předstupuje 36 tanečníků. Každý má bílou košili s velkými šermířskými rukávy, na nohou modré punčochy a bílé střevíce, podvazky ověšené rolničkami, na hlavě vavřínový věnec.

Přicházejí za zvuků pištce a bubeníka. Hned za předtanečníkem jdou tři chlapci, jeden z nich svírá v rukou žezlo. Za nimi další trojice, jeden nese honosný meč, druhý šermířský meč, třetí několik dřevěných tesáků.

Mají na sobě bílé suknice, modré a bílé zástěry a roucho s šachovým vzorem. Jdou vždy dva kožešničtí mistři a dva tovaryši. Král je napjatě pozoruje.

Tanec patří na středověkých knížecích a královských dvorech mezi oblíbenou zábavu. Inspirují se jím i řemeslníci.

Pohyb se mění v divoký rej Vzápětí se rozestupují do kola a začínají šermovat meči i tesáky. Seskupují se a utvářejí z mečů šestihrannou figuru, zvanou růže, na kterou jiní obratně míří svými zbraněmi, další skupina provádí totéž s tesáky.

Falcký se stává svědkem tance kožešníků. „Tanec ve zbroji byl vlastně šermířský výkon, k němuž byly přidruženy některé obraty taneční (sestoupení v kolo apod.) a hudba pištce a bubeníka,“ vysvětluje Zíbrt. Na začátku mírný a pomalý pohyb se zrychluje, až přechází do zuřivosti. Jde vlastně o pradávný rituál, protože tanec se zbraní měli lidé v oblibě už ve starověku.

Foto: wikipedia.org, pxhere.com, nypl.getarchive.net
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …
reklama

Nenechte si ujít další zajímavé články

Union Glashütte opět na startu ADAC Deutschland Klassik
iluxus.cz

Union Glashütte opět na...

Byla to právě technická dokumentace,...
Stane se z ní svobodná matka?
nasehvezdy.cz

Stane se z ní svobodná matka?

Do nového roku vkročila...
Pozor na mozkovou mrtvici
21stoleti.cz

Pozor na mozkovou mrtvici

Náhle vzniklý pokles koutku úst, porucha řeči,...
Čokoláda, která roste na stromě
epochalnisvet.cz

Čokoláda, která roste na...

Také jste někdy snili o tom, že máte...
Překvapení staré 2500 let: Neznámý jazyk z Turecka
enigmaplus.cz

Překvapení staré 2500 let:...

Archeologické práce na nalezišti Ziyaret...
Janské lázně nabízejí postcovidovou léčbu
epochanacestach.cz

Janské lázně nabízejí...

Janské lázně, 5. května...
Festival vína VOC Znojmo místo května v září
epochanacestach.cz

Festival vína VOC Znojmo místo...

Festival vína VOC Znojmo...
Přišla o dalšího životního partnera?
nasehvezdy.cz

Přišla o dalšího životního...

Představitelka potvory...
Vztahy v době pandemie
21stoleti.cz

Vztahy v době pandemie

Více než rok trvající pandemie prověřila kvalitu...
Nadčasové stěny v obýváku
rezidenceonline.cz

Nadčasové stěny v obýváku

Vzdušný interiér patří v oblasti bytového designu k...
Byli v minulosti na Zemi obři?
enigmaplus.cz

Byli v minulosti na Zemi obři?

Obři jsou zmiňováni v Bibli, ve...
Skutečné horory, které pronásledovaly natáčení hororu
enigmaplus.cz

Skutečné horory, které...

Lidé se rádi bojí – ale samozřejmě jen v kontrolovaném...