Jemný náraz, uši deroucí zaskřípění. Farmář vztekle pustí pluh. Tahle pole mu byl čert dlužen. Těžké kamenné bloky, o které se neustále zastavují pluhy, ale vypadají podivuhodně symetricky. A některé dokonce mají nějaké rytiny!

Na pole pro jistotu pozve ředitele Národního muzea na Maltě Themistoclese Zammita (1864–1935). Profesor chemie, lékař, historik a také archeolog v jednom je u vytržení. Zemědělští pracanti mají na následující 3 roky docela odlišný kšeft.

Pomáhají na vykopávkách fascinujícího chrámového komplexu v maličké osadě Tarxien, jen kousek jihovýchodě od hlavního města Valletty. Jako první bude po tisíciletích oprášena půlkruhová apsida ohromných tesaných kamenů.

Brzy se vyloupne megalitický chrámový komplex, který se počítá mezi nejstarší samostatně stojící stavby na Zemi.

Prasnice, býci i spirály

Jak je Tarxien starý? Nejsmělejší odhady počítají se začátkem stavby kolem roku 3600 před Kristem, zlatý střed archeologů se přiklání zhruba k roku 3150 př. n. l. Jde o 3 postupně vznikající samostatné chrámy a několik dalších přidružených staveb.

Zdobí je krásné ornamenty a reliéfy. Vedle spirál tu najdete třeba býky nebo prasnici. V dobách dávno před přelomem letopočtu tu teče krev. Podle všeho jen ta zvířecí. Místo, které dnes doplácí na pozici uprostřed města, bývalo místem častých obětin.