Návštěvnická část pavilonu šelem prošla začátkem roku výraznou vizuální proměnou. Návštěvníkům nabízí obměněné pohledy do vnitřních ubikací chovaných zvířat a zároveň představuje v Liberci dosud nechované živočišné druhy.
Vedle původních lvů berberských a bílého tygra pavilon obývá i sklípkan myší, bičovec čelenkový, stonoha, veleštír císařský a bělozubka nejmenší.
Jejich expozice se staly součástí prezentace afrických predátorů využívajících k lovu své kořisti různě vyvinuté smysly i unikátní lovecké strategie, které se celý pavilon nově věnuje.
Po několika týdnech intenzivních prací se zítra, v sobotu 26. března, návštěvníkům liberecké zoo opět otevřel pavilon šelem. Jeho návštěvnická část prošla úpravami a rekonstrukcí.
Kromě nových vzdělávacích a informačních panelů a upravených vhledů do vnitřních expozic zvířat v pavilonu přibylo i pět terárií se zcela novými druhy. Jedná se o predátory afrického kontinentu, kteří se vyznačují unikátními loveckými strategiemi.
„V letošním roce proběhne v zahradě několik potřebných rekonstrukcí a oprav, jako je právě renovace návštěvnické části pavilonu šelem. Návštěvníci si určitě všimnou.
Změny zaznamenají již za pár dnů při otevření sezóny také rodiče a malí návštěvníci dětského koutku. Letos se také budeme věnovat plánování rozvoje zahrady,“ říká Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.
Návštěvníci tak mohou spatřit a porovnat největšího afrického lovce, lva, a vedle něj jednoho z nejmenších savců na světě, bělozubku. Duo savců pak doplňují čtyři různé druhy lovců ze skupiny bezobratlých – sklípkan, veleštír, stonoha a bičovec.
Bičovec čelenkový (Damon diadema)
Bičovec patří mezi skrytě žijící pavoukovce. S oblibou obývá jeskyně, kde loví hmyz, který vyhledává pomocí přeměněného prvního páru končetin s hmatovými receptory. Druhý pár končetin, makadla, jsou velká, trnitá a uzpůsobená k lapání kořisti. Chycenou kořist pak pomocí kusadel dělí na malé kusy.
Sklípkan myší (Pterinochilus murinus)
Sklípkani si hrabou dlouhé nory, které obkládají síťkou z hedvábných vláken, z nichž vytváří i dvířka. Přes den čekají v bezpečí chladné nory. Po setmění otvírají dvířka a číhají na kořist.
Tu dokážou zaregistrovat pomocí očí nebo hmatových receptorů na končetinách, které vnímají jemné chvění způsobené pohybem kořisti. Chycenou kořist přidržují předním párem končetin a následně ji usmrtí jedem, který ji vstříknou do těla svými kusadly.
Veleštír císařský (Pandinus imperator)
Štíři loví po setmění a svoji kořist, kterou bývají zpravidla různé druhy členovců, často registrují díky hmatovým receptorům na těle (např. hřebínek pecten). Při lovu obvykle kombinují sílu klepet a jedu.
Ten vstřikují do těla kořisti pomocí hrotu na konci ocasu. Po usmrcení kořisti si štíři potravu přidržují klepety, oddělují malé kousky a z nich vymačkávají tělesné tekutiny.
Stonoha (Alipes multicostis)
Stonoha je predátor, který loví vše, co potenciálně může přemoci. Od hmyzu po drobné ještěrky a myší holátka. Při vyhledávání kořisti se dokáže rychle pohybovat a také obratně šplhat. Loví především v noci.
Nemá sice dobře vyvinutý zrak, ale při vyhledávání potravy se orientuje sluchem a hmatem. První pár končetin má přeměněn v silná kusadla s jedovými žlázami. Svoji kořist po útoku navíc sevře dalšími končetinami na těle a nepustí.
Bělozubka nejmenší (Suncus etruscus)
Bělozubka je nejmenší druh rejska a zároveň jeden z nejmenších savců na světě. Váží přibližně 2 gramy. Při vyhledávání potravy se tento hmyzožravec orientuje především čichem a hmatovými chloupky na čenichu.
Pokud ucítí kořist, rychle k ní vyběhne a usmrtí ji zakousnutím pomocí svých drobných, ale špičatých a ostrých zubů. Za den sežere až dvojnásobek své váhy.
Nová terária v pavilonu šelem jsou zcela zakrytá, pouze na jedné straně je možnost odklopit dvířka a nahlédnout dovnitř. Na vnější straně boxu je vyobrazení chovaného druhu a otázka zaměřená na jeho biologii. Odpověď na ni se pak skrývá uvnitř.
