Hudba, jak ji známe dnes, má za sebou neuvěřitelně pestrou historii, plnou překvapení a anekdot, které často unikají běžné pozornosti. Zatímco před deseti tisíci roky si lidé vyráběli první kostěné píšťalky, dnes se bez hudby neobejdou ani toalety či auta. Než se ale třeba Elvis Presley stal slavným, dělal řidiče kamionu.

The Beatles se nikdy nenaučili noty a Franz Schubert pátral po autorovi skladby, kterou sám napsal. Tyto a mnohé další kuriózní příběhy tvoří mozaiku, která nám ukazuje hudební svět z dosud nepoznané perspektivy. Jaké další úsměvné i zarážející skutečnosti skrývá bohatá kronika hudby?

Ještě na začátku 20. století si lidé mohli užít pouze hudbu, kterou někdo v tu chvíli provozoval, čili na koncertu nebo třeba při společném zpívání. Dnes může mít svůj oblíbený žánr každý neustále v ruce.

Chytré telefony umožňují ve vteřině najít a pustit to, po čem lidské ucho právě zatouží. A výběr je nekonečný. Hudba je nedílnou součástí lidských životů a cesta její historií je fascinující, někdy také zarážející a často úsměvná.

Pojďme se podívat na některé méně známé, ale o to zajímavější kapitoly hudebního vývoje.

Churritské písně a nejstarší nástroje: Vznik hudby z hlubin dějin

Jaká je nejstarší píseň na světě, to se nikdy nedozvíme. Co ale víme je, že nejstaršími dochovanými skladbami jsou takzvané Churritské písně, zaznamenané klínovým písmem na hliněných tabulkách.

Při vykopávkách u města Ugaritu v severní Sýrii byly objeveny v 50. letech minulého století. Churritské písně tvoří celkem 36 chvalozpěvů a podle odborníků vznikly okolo roku 1400 př. n. l.

Tabulek se sice našlo 36, ale jen jedna je v tak dobrém stavu, že se na ní dá přečíst celá píseň. Jde o Hymnus pro Nikkalu, známý také jako H.6, jenž oslavuje semitskou bohyni úrody.

Dosud nejstarší objevený kompletní notový zápis je určený pro devítistrunný sammum (nástroj připomínající lyru). Text odborníci překládali několik let, což svědčí o složitosti starověkých hudebních systémů.

Nejstarší objevené hudební nástroje jsou flétny. Flétna vyřezaná z křídelní kosti supa držela roky prim ve světě nejstarších nalezených hudebních nástrojů. Stáří flétny nalezené v jeskyni Hohle Fels na jihu Německa odborníci určili na 35 000 let.

Svým odhadovaným stářím ji ovšem nedávno trumfly flétny vyrobené z kosti ptáka a z mamutího klu pocházející z jeskyně Geißenklösterle v pohoří Švábská Alba na jihu Německa, tedy ze stejné oblasti.

Výzkumníci prostřednictvím uhlíkové metody určili jejich stáří na 42 000 až 43 000 let! Tyto objevy jsou klíčové pro pochopení, kdy a jak se hudba stala součástí lidské kultury.

Hudební nástroje mohli tehdejší lidé využívat k odpočinku nebo při náboženských rituálech. Hudba prý už tehdy mohla také hrát roli při udržování a posilování sociálních vazeb, což naznačuje její ranou společenskou funkci.

Mimochodem, důkazy z Geißenklösterle podle expertů naznačují, že moderní lidé se do oblasti horního Podunají dostali před začátkem doby ledové před asi 39 000 až 40 000 lety.

Dosud se mělo za to, že se tak stalo bezprostředně po této etapě, což mění naše chápání migrace pravěkých lidí.

Beatles bez not a Mozartův zázrak: Genialita bez pravidel a od útlého věku

Patří mezi komerčně nejúspěšnější a kritiky nejuznávanější kapely v historii populární hudby. Řeč je o skupině The Beatles, jež vznikla v britském Liverpoolu. Svět dodnes obdivuje jejich neotřelé hudební postupy a melodie, které změnily tvář pop music.

O to víc fascinující je fakt, že žádný z členů kapely neuměl v době jejího vzniku číst ani psát noty a neznal hudební teorii. Jak tedy společně tvořili?

Písně a melodie si navzájem zpívali, společně je dotvářeli a pak si je museli zapamatovat k pozdějšímu použití. Smutnou pravdou je ovšem také to, že spousta určitě originálních a zajímavých melodií kvůli tomu zůstala navždy zapomenuta.

Hlavními skladateli kapely byli Paul McCartney (⃰1942) a John Lennon (1940–1980), jejichž symbiotické tvůrčí partnerství je legendární. Když už si sedli se svými nápady do zkušebny, vzali si k ruce kytaru nebo piano.

Se záznamem skladeb jim často pomáhal producent George Martin (1926–2016), který měl hudební vzdělání a jejich nápady dokázal přenést na papír, čímž jim pomohl k profesionalizaci a nahrávání.

McCartney v rozhovorech uvedl, že to, že neznali noty, je naučilo spoléhat se na vlastní kreativitu a instinkty, což jim paradoxně dalo svobodu tvořit nekonvenční hudbu.

Díky takto jedinečnému přístupu ovšem skladby The Beatles často vybočují z tradičních hudebních postupů a obsahují nečekané střídání akordů a melodií.

Právě tohle ovšem přispělo k originálnímu zvuku kapely, jejíž písně ovlivňují hudební scénu dodnes a zůstávají inspirací pro hudebníky po celém světě.

Neskutečný talent fenomenálního skladatele Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791) se projevil už v jeho raném dětství. Hudební génius už ve třech letech začal hrát na klavír a ve svých pěti složil první skladby, brzy také koncertoval před publikem.

Jeho prvním učitelem byl jeho otec, uznávaný hudebník Leopold Mozart (1719–1787), který rozpoznal a rozvíjel synův mimořádný talent. Ten synův mimořádný talent všemožně podporoval, cestoval s ním po Evropě a představoval ho královským dvorům a šlechtě.

Mozart brzy začal cestovat po Evropě, kde ohromoval šlechtu i běžné posluchače svými improvizačními a kompozičními dovednostmi.

Během svého krátkého života složil přes 600 skladeb včetně oper, symfonií a koncertů, což svědčí o jeho neuvěřitelné tvůrčí síle a genialitě. Mezi jeho nejslavnější díla patří opery Figarova svatba nebo Kouzelná flétna.

Dožil se pouhých 35 let, jeho hudba ovšem zůstává dodnes živá a je neoddělitelnou součástí světového hudebního dědictví.

Kuriózní příběhy ze světa hudby: Od zapomenutého Schuberta po Armstrongovu hvězdu

„Každé ráno skládám. Když dokončím jednu věc, začnu další,“ řekl prý jednou svému příteli Franz Schubert (1797–1828), rakouský hudební skladatel pozdního klasicismu a raného romantismu. Tímto tempem stihl za svůj krátký život složit přes 600 skladeb.

Zemřel ve věku pouhých 31 let! Mezi svou první skladbou v roce 1811 a poslední v říjnu 1828 napsal v průměru tři díla měsíčně, což je ohromující tempo. Vytvořil nespočet orchestrálních, komorních, klavírních a operních děl.

Bylo toho tolik, že bylo prakticky nemožné si všechny ty party pamatovat. A tak si Schubert mohl na chvíli myslet, že má konkurenci. Jak to?

Jeho přítel, rakouský barytonista a skladatel Johann Michael Vogl (1768–1840), uváděl některé Schubertovy písně na koncertech. Jednu z nich měl ale v tónině, která mu nevyhovovala, takže ji nechal transponovat a přepsat opisovačem.

Když pak skladbu o několik týdnů později přehrál samotnému Schubertovi, ten si ji poslechl a nadšeně zvolal: „To je dobré dílo! Kdo to napsal?“, což je klasická anekdota o tvůrčí produktivitě a zapomnětlivosti.

Jeden z největších jazzmanů všech dob, černošský trumpetista Louis Armstrong (1901–1971), neměl lehký start. Narodil se v New Orleans ve státě Louisiana do chudé rodiny. Jeho otec ho opustil, když byl ještě malý, matka byla prostitutka.

Armstrong vyrůstal v extrémní chudobě a odmala musel bojovat sám za sebe. Když mu bylo 12 let, v roce 1913, skončil v nápravném zařízení. Armstrong se tu začal učit hrát na trubku, což se stalo klíčovým momentem v jeho životě.

Po propuštění se jej ujala židovská rodina Karnofských. Přijali ho jako své dítě a dali mu práci.

Láska a podpora byla pro Armstronga tak zásadní, že se jako výraz vděčnosti rozhodl nosit Davidovu hvězdu – symbol židovské víry – po zbytek života, ačkoliv sám nebyl Žid.

K židovské komunitě měl ovšem hluboký respekt a považoval je za svou druhou rodinu, což svědčí o jeho silné vděčnosti a morálních hodnotách.

Hudební rekordy a vliv na život: Od největších varhan po terapeutický dopad

Největší píšťala je dlouhá přes 19 metrů a vydává frekvenci tak nízkou, že ji člověk spíše cítí, než slyší. Nejmenší píšťaly jsou jen několik centimetrů dlouhé.

Řeč je o největších varhanách na světě, které se nacházejí v Boardwalk Hall v Atlantic City ve Spojených státech. Monumentální nástroj známý jako Midmer-Losh Organ, obsahuje neuvěřitelných 33 112 píšťal. Ale ani to není úplně jisté, těžko se totiž počítají.

Každopádně s tímto číslem je zapsán v Guinnessově knize rekordů. Varhany byly dokončeny v roce 1932 a dodnes jsou považovány za mistrovské dílo varhanního inženýrství, což podtrhuje technickou zručnost tehdejších řemeslníků.

Nástroj má sedm manuálů – klaviatur, přes tisíc rejstříků a zvládne zahrát nejjemnější tóny i ohromující basy, což mu dává bezkonkurenční zvukovou variabilitu. Varhany sloužily velkolepým koncertům.

Jejich údržba je ovšem náročná a kvůli technickým problémům nebyly po desetiletí plně funkční. Postupná renovace jim má vrátit původní slávu a znovu oživit tento hudební gigant.

Trvá šest minut, vznikla v roce 1975, vyšla na albu A Night at the Opera a je nejpřehrávanější skladbou na internetu. Píseň Bohemian Rhapsody od kapely Queen patří mezi nejzásadnější díla v historii hudby.

Spojuje prvky rocku, opery a balady, což z ní dělá unikátní hudební experiment. Její unikátní struktura bez refrénu, dramatická gradace a nezapomenutelné kytarové sóla ji odlišují od jakékoliv jiné písně své doby a činí ji nadčasovou.

V roce 2018 překonala Bohemian Rhapsody všechny rekordy. Byla nejčastěji streamovanou skladbou 20. století na platformách jako Spotify, Apple Music či YouTube. Do roku 2022 si ji lidé přehráli více než 2 miliardy krát.

Její popularitu podpořil i stejnojmenný film z roku 2018, který vypráví příběh Freddieho Mercuryho (1946–1991) a kapely Queen. Skladba bodovala i vizuálně.

Videoklip k Bohemian Rhapsody z roku 1975 je často označován za jedno z prvních oficiálních hudebních videí a inspiroval vznik tohoto žánru, čímž se zapsal do historie nejen hudby, ale i vizuální kultury.

Freddie Mercury (1946–1991), hlavní tvůrce skladby, ji považoval za „experiment“, který se ale stal jedním z největších milníků v hudební historii.

Ještě před deseti lety museli být ve Spojených státech při zpívání známé narozeninové písničky Happy Birthday to You (česky: Hodně štěstí, zdraví) velmi opatrní.

Píseň i podle Guinnessovy knihy rekordů patří mezi nejpopulárnější zpívané písně v anglickém jazyce. Navíc byla přeložena do více dalších jazyků. Je ale běžné, že se zpívá s originálním textem.

Pokud ji ovšem někdo ve Spojených státech zpíval na veřejnosti, třeba v restauraci, mohla si tamní organizace chránící autorská práva říct o peníze – autorské poplatky. Už deset let ovšem tahle bizarnost neplatí.

V roce 2015 rozhodl americký federální soud, že píseň Happy Birthday to You je volným dílem, že je výsledkem lidové tvořivosti, stejně jako třeba naše Holka modrooká.

Melodii k Happy Birthday to You vytvořily v roce 1893 Patty Hill a Mildred J. Hill, sestry, jež byly učitelkami v Louisville ve státě Kentucky. Autorská práva se po jejich smrti ve státech prodávala i za 15 milionů dolarů.

Původně šlo ovšem o píseň k uvítání třídy ve škole. Zpívalo se Good Morning to All (česky: Dobré ráno všem).

Kuriozní je, že vozítko Curiosity (kosmická sonda americké NASA určená pro průzkum povrchu Marsu, oficiálně Mars Science Laboratory) si tuhle píseň notovalo samo pro sebe 5. srpna 2013, v den prvního výročí svého fungování na Marsu.

Tak se dokonce vozítko stalo prvním interpretem ve vesmíru, navíc na povrchu jiného vesmírného tělesa, což je skutečně jedinečný moment v historii hudby.

Hudba a lidský život: Vliv, paměť a terapie

Hudba je mnohem více než jen soubor tónů a melodií. Je to univerzální jazyk, který spojuje lidi napříč kulturami, bez ohledu na společný jazyk. Překlenuje tak propasti a přináší emocionální spojení.

Díky sdílení zážitků může hudba pomoci spojit se a budovat pevnější vztahy. Hudba může usnadnit zapamatování věcí a pomoci s učením. Zlepšuje také paměť a otevírá cesty ke vzpomínkám.

I proto se používá v terapii u lidí s problémy s pamětí, například u pacientů s demencí, kde pomáhá stimulovat kognitivní funkce.

Hudba může vyvolat širokou škálu emocí. Umí ovlivnit náladu a duševní stav. V závislosti na zvolené skladbě se posluchač může cítit šťastnější, uvolněnější, ale i melancholický či plný energie.

Hudba také umožňuje vyjádřit a pomoci vypořádat se s pocity, o kterých je těžké mluvit, slouží jako forma emoční katarze. Uklidňující hudba snižuje hladinu stresu snížením kortizolu a podporou relaxace, což má prokazatelné fyziologické benefity.

Muzikoterapie pomáhá s duševním zdravím, chronickou bolestí a stresem, ukazuje tak léčebný potenciál hudby a její rostoucí význam v moderní medicíně. Hudba aktivuje různé oblasti mozku související s emocemi, pamětí a pohybem.

Působí tedy komplexně, což ovlivňuje celkovou funkci mozku. Aktivní vytváření hudby může pomoci s myšlením a rozvojem schopností dělat více věcí najednou.

Hudba na pozadí může pomoci lépe se soustředit na úkoly, které vyžadují hodně pozornosti, což je využíváno například při studiu nebo kreativní práci. Poslech hudby může snížit intenzitu bolesti a pomoci ji zvládnout, což je cenné například v rehabilitační péči.

Klidná hudba před spaním může pomoci snadněji usnout a zlepšit kvalitu spánku, což je přínosné pro ty, kteří trpí nespavostí.

Hudba může přimět posluchače cvičit nebo ovlivnit rozhodování při nakupování, což dokazuje její hluboký vliv na lidské chování a psychiku.

Zajímavá i vtipná fakta ze života slavných skladatelů dokazují, že i géniové byli jen lidé. Johan Sebastian Bach (1685–1750) zplodil dvacet dětí. Deset se dožilo dospělosti, což je na tehdejší dobu mimořádné.

Poslední slova Ludwiga van Beethovena (1770–1827) prý byla: „Škoda, škoda – příliš pozdě.“ Někdo mu právě poslal bednu vína, ale on ležel na smrtelné posteli a už ho nemohl vypít.

Frédéric Chopin (1810–1849) byl pohřben v Paříži, ale jeho srdce bylo pohřbeno v jeho rodné zemi – v Polsku. Antonín Dvořák (1841–1904) se vyučil řezníkem a uměl vařit. Edward Elgar (1857–1934) napsal námět pro svůj slavný violoncellový koncert na ubrousek.

Georg Friedrich Händel (1685–1759) byl proslulý tím, že si v restauraci objednával hromadu jídla – musela nasytit tři lidi. Joseph Haydn (1732–1809) prý jednou ve škole spolužákovi ustřihnul copánky. Franz Liszt (1811–1886) přiváděl ženy k šílenství.

Předběhl tak The Beatles a beatlemánii. Podle některých totiž na jeho koncertech vládla doslova lisztománie, což svědčí o jeho charismatu. Franz Schubert (1797–1828) dostal od přátel přezdívku Malá houba. Prý proto, že byl malý a kulatý.

Robert Schumann (1810–1856) si vynalezl vychytávku, která měla natáhnout jeho malíček. Chtěl být totiž ještě lepším pianistou. Zničilo mu to ovšem prst i kariéru. Petr Iljič Čajkovskij (1840–1893) rád sbíral houby.

Hudba je zkrátka fenomén, který nás provází od úsvitu lidstva a neustále se vyvíjí. Její historie je plná překvapení, inspirace a důkazů o nezdolné lidské kreativitě.